Po šesti stech letech narážíme v Cařihradě na stejné vyobrazení. Technika se změnila, ale byzantští umělci se drží jednotné ikonografie již po celé tisíciletí. I přes změněnou techniky a vrcholní umělecké mistrovství byzantských umělců zůstala Madona prakticky stejná: pozorná, vážná, usměvavá.
| ||||||
Kristus drží svitek s evangeliemi, druhou rukou už nenabízí jako na minulém obraze, ale rovnou žehná. Na rozdíl od staršího vyobrazení se zdá být více dítětem. Před Marií se jakoby vznáší, jen lehce přidržováno rukou Matky. Ta jej vystavuje světu. Gesto připomíná scénu v úvodního Ježíšova zázraku v Káni Galilejské, kde Nazaretský proměnil vodu ve víno. I zde Maria říká: "Udělejte všechno, co vám řekne" (Jn 2,5).
Umělci to v dějinách Byzance vůbec neměli lehké. Po velikém rozmachu křesťanského malířství i výroby mozaik přišla v roce 726 zásadní krize: edikt Lva III. proti přílišnému ctění obrazů. Zároveň se začaly rušit i některé kláštery, což vedlo k tzv. obrazoboreckému hnutí. Jeho přívrženci bránili úctě k posvátným ikonám a některé z nich dokonce zničili. Až po více než sto letech, tedy v roce 843, obnovila císařovna Theodóra návrat ke ctění obrazů. Co asi po tu dobu dělaly generace umělců?
Zpět na téma Madony a madonizace