Koptská nástěnná malba, Báwit, 6. stol.

	Koptská Marie sedící na ozdobném a vypolštářovaném trůnu. Ten snad představuje symbol církve, ale je míněn jako místo zaslouženého odpočinku královny. Bohorodička se pozorně dívá mírně unavenýma očíma kolem sebe, pozoruje svět a celý vesmír z nebeské výše, sedí se všemi vyznavači a mučedníky u Beránkova trůnu. Přitom se jemně a spokojeně usmívá.
	Klikněte si na detail v obrázku nebo na text.
		Marie dítě příliš nedrží. Jen mu levou rukou vymezuje polohu aby nesklouzl a pravou ruku položila na Kristovo koleno. Dítě vůbec nevypadá jako mimino, což je typické pro byzantské zobrazení ikon s dítětem Ježíšem. Na obrázku vidíme zhruba čtrnáctiletého chlapce, čili ve věku biblické dospělosti. Hoch sedí své matce na klíně trochu ležérně, ve vladařské a suverénní pozici. Je zmenšen do velikosti batolete. Kristus zde v jedné ruce drží evangelia a druhou říká: "Jen pojďte něco pro vás mám - Slovo života." Vypsání soutěže na výtvarnou podobu Madony se jistě nekonalo, ale zcela určitě si s její vizuální podobou lámalo hlavu spousta učenců, teologů a malířů. Kdyby nějaká soutěž na ideální podobu madony v Byzanci existovala, možná by měla následující zadání. 1) Madona musí být nezaměnitelná s předchozími zpodobněními různých Venuší a jiných žen, musí být víc. 2) Na první pohled musí být jasné, že se jedná o Madonu. Žádá se maximální stručnost ve formě a žádné zbytečné kudrdlinky. 3) I ten, kdo neumí číst, ji musí okamžitě identifikovat. Obraz nesmí být přetěžován nadbytečnými a zavádějícími symboly. 4) I malé dítě ji musí umět nakreslit, když přijde z kostela domů. 5) Madona musí vypadat tak, aby si ji každý ihned a jednou pro vždy zapamatoval.
	Zpět na téma Madony a madonizace