U našich jižních sousedů se v dobách antiky rozvinul kult plodnosti, kult Venuší. Ve velkém Řekové i Římané vyráběli jednu Venuši za druhou. Řecká Afrodite (Římská Venuše) bohyně lásky a plodnosti. Její atributy jsou často holubice, nabo labutě, které táhnou vůz po obloze. Vyjadřovalo-li se zrození Venušino, objevují se při ní delfíni či mušle.
| |||||||
Bohyně Země na reliéfu je zobrazena mezi božstvy Vzduchem a Vodou a to podle námětu z námětu Horatiových veršů. Na reliefu z Augustova pomníku je Země (Venuše s dítky) v podobě, která je o něco bližší naším předkům Bójům a to i přes to, že to je římské dílo. Bójové ztotožňovali Zemi a Matku stejně jako mnohé další kmeny. Nicméně už se blížíme ke křesťanské ikonografii: Země - Matka - Madona.
Reliéf je přeplněn symboly, které jsou zcela předkřesťanské. Přesto mnohé z nich najdeme později u slavných obrazů Madon. Bohyně Země drží dvě dítka jako později Madona s Ježíškem a svatým Janem. Přes hlavu jí jemně splývá plášť, kterým chrání děti. Jedno z dítek drží jablko - jako Kristus s jablkem ze stromu poznání. Dokonce i ovečka či beránek u nohou Země bez potíží najdou své dvojníky v křesťanské ikonografii.
Zpět na téma Madony a madonizace