Obchodní a realitně privatizační koalice
Komu se prodalo?
Prodeje státního majetku mají na starosti příslušná ministerstva. Peníze takto stržené jsou příjmem státního rozpočtu. Vše probíhá pod dohledem obchodní a realitně privatizační koalice. A není to tak, že by všechno bylo rozkradeno už za Klasovy privatizace. Ale skutečnost je taková, že výnosy z bývalého státního majetku plynou do zahraničí a akcionářům. A doma si vláda dělá velké smutné vrásky z toho, kde si půjčit a za jaký únosný úrok na financování státního dluhu. Udělejme malou exkurzi do podnikatelského prostředí velkých privatizací. Podíváme se na už ukončený případ, kde se točily miliardy proti podpisu a pár prohozených slůvek. Řeč jde o privatizaci nákladní dopravy ČSA za tři čtvrtě miliardy korun. Začněme doslovnou citací dobového tisku (Hospodářské noviny, 5.2. 2008)."Je pro nás důležité, jakou jsme za cargo českých aerolinií dostali cenu - a ne, kdo společnost koupil," prohlásil ministr financí Miroslav Kalousek k tomu, že kupcem byla do té doby zcela neznámá firma, která měla adresu v bytě v paneláku. "Nemáme nové informace, zkusím nějaké zjistit," reaguje na dotaz mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. První náměstek ministra Ivan Fuksa, jenž má privatizaci na starost, se odpovědi vyhýbá. Ještě loni v prosinci se přitom dušoval, že by chtěl majitele zveřejnit zhruba do dvou týdnů. Oč v případu jde? Společnost Central European Handling (CEH) Kamila Slavíka koupila v řádné aukci státní společnost Cargo ČSA. Jenže Slavík v notářském zápisu připustil, že není jediným majitelem CEH. Pochyby dál vzbudily ještě dvě věci: Slavíkova firma sídlí v panelákovém bytě. A vznikla přejmenováním společnosti, již zakládali známí podnikatele Richarda Hávy. Tento lobbista a obchodník se zbraněmi je přítelem ministra financí Miroslava Kalouska. Spekulace o tajuplném společníkovi ovšem živili sami vrcholní státní úředníci. Všichni se sice shodli v tom, že rozhodující je pro ně dosažená vysoká cena za cargo i fakt, že půjčku Slavíkovi poskytla renomovaná banka UniCredit. Ale zároveň připouštěli, že kdosi v pozadí za Slavíkem stojí. "Samozřejmě, že usilujeme o zjištění partnera pana Slavíka. Jsme ale úspěšní jen asi jako vy novináři," sdělil HN například Ivan Kočárník, předseda dozorčí rady ČSA. Náměstek Fuksa si dokonce stěžoval na to, že Slavík na jeho dotazy o skutečném vlastníkovi reaguje "dost arogantně". Kalousek se omezil na vyvrácení souvislostí s Hávou. "S panem Hávou hovořím, a myslím, že mohu stoprocentně vyloučit jeho účast v privatizaci carga," prohlásil. Podle odborníků, kteří mají zkušenosti s podobnými transakcemi, je nepravděpodobné, že by vrcholní státní úředníci a politici o pozadí prodeje carga nic nevěděli. "Musí dobře vědět, kdo je skutečným kupcem," míní jeden ze zástupců poradenské firmy, který si ale nechce znepřátelit státní správu."
Všimněme si, že podivné machinace kolem prodeje Carga ČSA vadí i poradenské firmě UniCredit CAIB, která prodej zprostředkovávala. Je to renomovaná firma, které vadí balkánské poměry v české státní správě, ale navenek se pochopitelně nebude k ničemu vyjadřovat. Ale reakce jejich představitelů je i tak dosti výmluvná. Citujme z výše uvedeného článku Hospodářských novin: "Byla to jedna z našich velmi úspěšných transakcí, cena pro stát byla skutečně výhodná. Neměli jsme zadání zkoumat, zda má uchazeč nějaké partnery. Dost nás mrzí, že se na prodej carga pohlíží s nějakým podezřením," řekl šéf UniCredit CAIB Czech Republic Roman Šilha. Tato poradenská firma se následně podílela i na prodeji cateringu ČSA. Janečkova veřejnoprávní TV vyrobila kolem prodeje hodně rozruchu. Pátrání po tajemném kupci bylo mohutné. Kamera smutně postávala před panelákovými dveřmi a zabírala v ostrém detailu zvonkové tlačítko. Experti národu vysvětlovali, jak a proč se zakládají prázdné firmy, proč nepodnikají, na kolik to celé přijde, a k čemu to je. Dlouho se debatovalo o skryté identitě kupce, padaly temné narážky na východní mafie. Detaily vynecháme, ale malé vysvětlení jsme na internetu nakonec přece jen našli. K tomu si přečtěte následující odstavec.
Jak zaplatil
Nedbalou práci námi placené TV neplaceně nahradil blog Ladislava Matušky (10. 12. 2007), kde se o tajemném kupci dozvídáme následující."Proč se reportéři ČT nepodívali do obchodního rejstříku trochu podrobněji? Zjistili by například, že ten samý pan Kamil Slavík byl místopředsedou představenstva ČSA v době, kdy předsedou toho samého představenstva té samé ČSA byl Jaroslav Tvrdík (v minulosti mimo jiné i náměstek a později i ministr obrany ČR), toho času stále ještě poradce pana Jiřího Paroubka. Pan Slavík je jednatelem i v jakési společnosti Hypera Management, kterou vlastní jakýsi Alessandro Rudolfo Veith z Miami na Floridě. Neznáte? Já také ne. Tak snad už jen to, že právě tato společnost má živnost na zasilatelství a to je přeci službám Cargo blízko."
Nebo je to všechno jinak? Z následujícího rozhovoru je jasné, že se stamiliónový majetek se prodává jako bunda ve vietnamské tržnici. A navíc se prodává evidentně nastrčeným prostředníkům, za nimiž stojí neznámé skupiny. Nechejme promluvit samotného majitele, který poskytl rozhovor pro Hospodářské noviny (5. 2. 2008).
"Letecká nákladní přeprava má perspektivu, já tomuto oboru věřím. A banka UniCredit se mi proto nebála na koupi carga ČSA půjčit." Takhle jednoduše vysvětluje Kamil Slavík záhadu kolem skutečného kupce carga, jež se podle něj "naprosto uměle" vytvořila. Sami vrcholní státní úředníci přitom několikrát opakovali, že Slavík není jediným kupcem. Že za transakcí v hodnotě 736 milionů korun vedle něj stojí ještě někdo další. "Jsou to nepřesné informace," prohlašuje Slavík, jenž je nyní předsedou představenstva nové firmy Skyport."
Ze stejného článku ještě vyberme tyto charakteristické odpovědi pana Slavíka (nar. 1943). Dejme slovo člověku, který si právě koupil jen tak státní společnost Cargo.
HN: Čím dalším jste UniCredit přesvědčil, že investuje do správného člověka?
Projekt koupě carga nebyl postavený na zázemí silné a známé společnosti, ale na mých zkušenostech v tomto oboru. A na plánu restrukturalizace a dalšího rozvoje ruzyňského terminálu. Měl jsem příležitost projekt nového terminálu připravovat. Já osobně se v tomto oboru pohybuji už dvacet let a myslím, že docela úspěšně. Poslední tři roky jsem pracoval na řadě přepravních a logistických projektů. A to jak v tuzemsku, tak v Evropě. Ale mimo to i v zámoří.HN: Peníze tedy poskytla jen banka, nikdo další za transakcí nestojí?
Jednalo se o poměrně složitý model strukturovaného financování, v němž ovšem hlavní roli hrál právě úvěr poskytnutý bankou UniCredit. Část prostředků jsme získali emisí dlužných cenných papírů.HN: To znamená dluhopisů?
Dlužný cenný papír se nakupuje s úmyslem držet jej jako investici do splatnosti. Pro naši firmu je podstatné, že obchodní plán po koupi aktivit terminálu a nastartování restrukturalizace běží podle předpokladů.HN: Domluvil jste se s někým, že tyto papíry odkoupí?
Nenabízejí se dům od domu, ale prostřednictvím specializovaných společností."(Konec citace článku v HN)