Konečně se někdo kromě Respektu odhodlal k investigativní žurnalistice, byť nebo právě proto, že je placen ze zahraničí. Reportérka se nechala v ústavu na několik dní zaměstnat, aniž vedení vědělo o jejím pravém povolání. Šéflékař od ní požadoval, aby podepsala prohlášení, že nic o vnitřních poměrech nevyzradí, což odmítla. Eticky je vše v pořádku, dokonce i pro oficiálního ministerského mluvčího, který klece - neboli "velké dětské postýlky" vřele schvaluje. Vždyť se instalují za státní peníze. Tato milá a účinná zařízení ušetří na platech personálu, blahodárně působí na nervy pečovatelek a na celkový klid v zařízení. Každý ví, že s hyperaktivními a přitom duševně postiženými dětmi je neuvěřitelná práce. Když nevidíte při výchově absolutně žádný pokrok a přitom dobře víte, že jej ani vidět nemůžete, často sáhnete k technickému řešení, jako v tomto případě. Jenže dítě, i když duševně zaostalé, nesmí být trestáno tím, že bude zanedbané, a navíc psychicky deprivované. Není králík a má právo na to, aby nežilo v králikárně. Bulvární list Sunday Times prokázal českému zdravotnictví dobrou službu. Nacisté začali vyhlazovací program právě u duševně nemocných. Proč? Protože si jich téměř nikdo nevšímal. Málokomu nechyběli a tak si málokdo všiml, že už chybí úplně.

Vedoucí lékař novorozeneckého oddělení gynekologicko porodnické kliniky Jan Karas ráno bez vědomí nadřízených opustil pracoviště a vyjel z areálu nemocnice. Když se namol opilý se svým autem vracel, zmrzačil přímo ve Vinohradské nemocnici matku s dvouletou dcerkou. To jsou prosím fakta ze života. Nechci začínat tím, že je cosi shnilého ve státě dánském. I když je to kruté, podobné věci se stávají. Ale nesmí se stát pravidlem. Nadřízený tohoto povedeného lékaře přiznal, že o pijáckých sklonech svého podřízeného dobře věděl. Ale nic zásadního proti němu nepodnikl. Jistě, profesionální etika ve všech povoláních radí k opatrnosti v postupech, které by mohly vyvolat nepříjemné konflikty s kolegy. Proto se šíří korupce ve státním aparátu, proto katolická církev nezvládla pedofilii kněží, proto fotbaloví rozhodčí přijímali úplatky i za normálně pískaný zápas. Systém není neutrální mašina, která funguje podle ekonomických představ. Pokud rozhodnutí jedněch ovlivňují osudy druhých, nelze být shovívavý k pokleskům, které jsou na hranici kriminality. Ale říkejte takové věci v systému, kde slovo "společenská odpovědnost" zní naprosto trapně.

Příběh opravdu železného českého člověka dostal další tragikomický nádech. Pan Vladimír se nachází ve stálém klimakteriu, neb přechází z jedné imunity do druhé. Pochopitelně za blahovolného přispění podstatné části českého voličstva. Nejprve si osahal Senát, ale tam svůj boj o imunitu prohrál. Nyní sedí ve vlaku na Štrasburk. Vskutku podivuhodný jev, tento pán. Díky němu jsme my všichni o deset miliard chudší. Soudy a vyšetřovatele mu platíme, pak senátorský plat a teď mu Evropa, díky hlasům českých a moravských simpletonů, bude platit přímo v eurech. Když to vidím, marně přesvědčuji sám sebe, že demokracie s volebním právem všech je dobrá věc. Ale musí být, protože jiný systém by tohoto pána u nás katapultoval přímo do vedoucí úlohy. S rodnou ODS už na to měl zaděláno. Teď má alespoň na krku trestní stíhání a potíže s přechodem. Snad mu při všech starostech zbude čas na psychoanalytika. Díky nevyčerpatelné schopnosti pana Železného žít na útraty nás všech, mu tuto péči jistě zaplatíme z našich daní.

Výsledky voleb do Evropského parlamentu komentuji schválně až po nezaslouženém úspěchu jednoho českého kandidáta. Nechci nosit dříví do lesa a přidávat k nekonečným komentářům další nesmysly. O celém debaklu jen v bodech: 1) Evropa se stala díky rostoucímu egoismu národních států málo čitelným spolkem; 2) moudří voliči se rozhodli vládnoucí strany potrestat, protože jim o Evropu vůbec nejde; 3) přitom bohužel preferovali nacionálně laděné populistické strany. Ty na Evropu programově kálí ve stylu ODS, KSČ či polské Samoobrony. Chtějí Evropu daleko za humny a přitom na výplatní pásce; 4) tím se na jedno volební období zpomalí vývoj evropské integrace; 5) za deset let nám demagogové vysvětlí, že Evropa zahynula na úbytě, a že máme pilně obdělávat domácí hnojiště, protože je to tak lepší (pro ně); 6) idealisté začnou boj o novou Evropu, protože ta stará dáma pošla vinou egoismu a národního pletichářství. Demagogický a vtipný Rumsfeld měl pravdu: stará Evropa se točí v bludném kruhu.

Přejděme k domácí problematice, kterou dlouhodobě sleduji. Zajímá mne prorůstání kriminálních struktur se státní správou a s politickými stranami. Ústecký soudce Jiří Berka tvoří zajímavou a nyní již velmi viditelnou špičku ledovce. Je to jednoduché: když chcete vydělat na úpadkových podnicích, které půjdou do konkurzu upraveného zákonem, tak musíte podplatit či nalákat na zisk i příslušné soudce a lidi ze státního aparátu. Zhruba na úrovni ministerských náměstků. Berkovu iniciativu máme již doloženou soudně i mediálně; o jiných aférách se ví, ale prozatím doloženy nejsou. Například kolem prvního lidovce, velkého bratra českých zbrojních koncernů. Nejde jen o přímou korupci. Státní úředníci se nechají korumpovat například tím, že nechají prohrát velké arbitrážní procesy. Jako v případě Novy a Železného, kde schválně nechali v dokumentech noticku, která zničila zájmy státu v arbitrážním sporu. Ten měli hájit a za to je platíme! Podobně i v kauze s Diag Human je už jasné, že jménem státu byly zjednány naprosto podivné smlouvy a pak byli zjednáni advokáti, kteří měli spor "vyřešit". O privatizaci už nemá cenu mluvit, protože tam všechno začalo. V momentu, kdy přestane státní úředník rozeznávat mezi vlastním a obecním - což se děje celkem běžně na městských zastupitelstvech - pak jsme v pořádném průseru, totiž systémovém. Nejde o to, že selže nějaký jednotlivec: mít nebo nemít pár miliónů za jediný podpis, to je sakra lákadlo. Jenže jednotlivce, nikoliv všech. Ale sabotovat zákony potírající korupci a klientelismus, házet klacky pod nohy evropskému zatykači, vyhrožovat státní zástupkyni potírající organizovaný zločin, že když vyhraje partaj X, tak milá paní půjde od válu - to už je silné kafe. Pak se může klidně stát, že když vyhraje partaj X, půjdeme všichni od válu. Ani nám to hned nedojde. Ale nejde mi jen o partaj X, kterou opravdu nemám rád. Je cosi shnilého v české politice jako celku.

A nakonec se vraťme do Iráku. Teď už není jen americkým, ale celosvětovým průšvihem. Rada Bezpečnosti jednomyslně odhlasovala rezoluci o postupném předání moci prozatímní vládě, jejíž první krok možná bude vyhlášení výjimečného stavu kvůli bezpečnosti v ulicích. Demokracie zatím počká, i okupační armáda. Druhý muž v Bushově administrativě nikdy nelže, i když málokdy mluví pravdu. Vždyť v boji proti terorismu se musí nasadit všechny zbraně. Vláda potichu schválí mučení vězňů, toleruje korupční systém udělování zakázek (viz Cheney a firma Halliburton), doma vykládá pohádky, které jsou lidem mimo Ameriku pro smích. Ideologická vize "demokratického" světa pro arabské země představuje krásný sen okupantů. Byl zaplacen nepodepsanými mezinárodními závazky legálního a ekologického charakteru a rozchodem s klíčovými evropskými spojenci. I proamerický Blair prožívá doma jeden volební debakl za druhým. Dopisuji si ze svým bývalým kolegou, který již přednáší ve Washingtonu na jedné z tamějších universit. Je zoufalý zejména z anti-evropských nálad mezi mnohými neokonzervativními intelektuály. Tito pánové opravdu vidí svět fundamentalisticky, protože je to tak jednodušší. Jako v účetnictví: má dáti - dal. Celý svět má nyní dáti. Mnozí "neokoňi" (neocons) nemohou pochopit, že je svět nechápe. Svět texaského pořádku funguje uspokojivě - přinejmenším podle představ Bushe juniora. Ale to, co píši, je evropská perspektiva. Můj kolega odpovídá, že normální Američané nejsou zásadně znepokojeni. Přivážené rakve se nesmí fotit a padlí hrdinové jsou promptně ukládáni do hlíny se všemi myslitelnými poctami. Ekonomika funguje uspokojivě a hamburgry jsou stále větší. Ať nám neameričané konečně dají pokoj a zaplatí drobné kolaterální škody vzniklé odstraněním jednoho diktátora.