Nemohu napsat "milé přítelkyně", protože feminizace zatím nepokročila tak daleko, aby naplnila toto lechtivé slovo neutrálním obsahem. Minulé dva týdny ve veřejně činné české kotlině přinesly moralistovi chutná sousta. Vybrali jsme tři hrozinky, které lze komentovat vtipem i vážně. Zůstaňme uprostřed, u detailu. Michelangelova freska v Sixtinské kapli spojuje povolávající prst Boží s tápajícím prstem Adama, který se pomalu zvedá z prachu zemského ke svému prvnímu a slavnému hříchu. Vtipálci vsunuli do Božích prstů krabičku cigaret, aby umocnili patos stvořitelské chvíle. Jednotlivost ukazuje na celek a opačně: kdo má cit pro celek, ten vidí v určitých projevech známku budoucího vývoje. Tito chmurní sýčci jsou nyní v některých firmách chránění zákonem. Když krachne takový Parmalat nebo Enron, jde o velké peníze. V politice a církvi, zvláště české, nic takového nehrozí. Po Železném a jiných skandálech zůstávají všichni neomylní. Pokud náhodou nejsou, protože jejich jméno figuruje na nějakých dokumentech, pak za to mohou ti druzí, zahraniční a domácí nepřátelé. Tak tomu bylo za kapitalismu a bude i za socialismu.

Libí se mi detail opilého poslance, za nějž z největší pravděpodobností hlasovala partaj, která se k němu veřejně už nechce znát. Manipulace jsou v politice běžnou věcí, zvláště tam, kde se z věcí veřejných stala zavedená živnost bez ohledu na volební výsledky a bez ohledu na daňová přiznání. Pak je vám najednou líto, že se na poslanecké lavici válí jedna nepoužitá hlasovací karta… I mne jímá lítost, že to bylo provedeno před očima televize. Jak říkal kdysi dávno jeden šéf tajné služby na zpackanou akci: "To bylo horší než zločin! To byla chyba!" Nevadí mi běžné parlamentní manipulace; zaráží mne drzá ukázka nové parlamentní demokracie, na kterou máme zaděláno předběžnými volebními preferencemi. Ale třeba se mýlím a vyvozuji z jednoho detailu příliš mnoho.

Mohutný evropský nástup jednoho nepovedeného komisaře ukazuje českého furianta, kterému zamrzl nástroj i úsměv. Dlouhá léta v cizině poučila každého, kdo musel vzdělávací či jinou anabázi prodělat, že profesionalita se nezískává lacino. U nás jsme si zvykli dávat potvrzení na všechno možné. Papír snese všechno a zdejší standarty také. Evropa hraje jinou ligu. Prý tam chceme patřit… Normální nedůvěřivý našinec ví své. To není nic pro nás, protože bychom museli odložit vlastní zatuchlost. A tu potřebujeme maximálně, neb se v ní skrývá velký duch malé české ukoptěnosti. Není radno výše koukat, než může prdel pšoukat.

Úporný boj o moravské mešní víno se chýlí k eschatologickému závěru, protože arcibiskupství prohrálo, co mohlo. Vinnou eskapádu jsem komentoval v kázáních, nebudeme se vracet k omšelému. Jde mi o presentaci církve na veřejnosti. Společnost prochází tvrdým obdobím, kdy dojná kráva státu přestává dávat i to nízkotučné mléko, na které jsme byli všichni zvyklí. A církev mlčí, nevypracovává žádný projekt sociálně spravedlivé společnosti ve věku europeizace a globalizace. Zato pilně bojuje za mešní víno. V optice detailu jde spása duší nejspíš skrze vinný sklep. Proč ne, na Moravě to jistě platí. Ale ve světe možná ne. Pak máme problém. Říkám "máme" a ne "mají". Promrhání společenské důvěry se bolestně dotýká všech, kteří jsou církví. Pokřtění, kteří pouze jsou v církvi, ti z toho mají se zbytkem lidstva perfektní srandu.