Americké řeholnice na pranýři

Vatikánská Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Williamem Levadou si vzala na mušku americké řeholnice. Již v roce 2008 byla zahájena vizitace asi tří set ženských řeholních komunit v USA a následně bylo přikročeno k vyšetřování LCWR (Leadership Conference of Women Religious) - organizace zastřešující přes 80 procent z 57 000 zdejších řeholnic. Čítá něco přes 1500 členek, kterými jsou vyšší představené kongregací. Vyšetřování probíhalo v absolutním utajení a teprve 18. dubna 2012 byl sdělen poměrně překvapivý výsledek, soudě podle poprasku, který způsobil. V nótě nazvané Doktrinální hodnocení dochází Vatikán k závěru, že "věroučná a pastorační situace LCWR je vážná a je důvodem k velké starosti". Hnutí je třeba reformovat.

Byla ustavena funkce dohližitele, který má pomoci se změnami v LCWR. Stal se jím arcibiskup Peter Sartein ze Seattelu, muž s pověstí umírněného diplomata. Po dobu 5-ti let má schvalovat všechny aktivity organizace a spolupracovat s představenými LCWR na cílech obsažených v nótě. Je třeba revidovat status, vytvořit nové programy, konzultovat liturgii a kontrole budou podrobeny také dceřinné organizace LCWR jako např. Network, organizace pro sociální spravedlnost. O výsledcích reformy pak bude arcibiskup informovat příslušná vatikánská dikasteria.

Je třeba předeslat, že v USA existují dvě organizace zastřešující ženské kongregace. Kromě LCWR, které vzniklo roku 1956, je to také od roku 1992 více tradiční a Vatikánem protežovaná, ač méně početná, CMSWR. Členky LCWR bývají nazývány "pokoncilními sestrami" (post-Vatican II nuns). Odložily řeholní hábit, oblékly civilní šaty a nežijí za zdmi klášterů. K otevřenosti ke světu je inspiroval II. Vat. koncil a jejich zájmu se těší teologie osvobození, zejména pomoc trpícím a feministická teologie. Ústředním motivem je pro ně Kristovo Vtělení. Kristus jako osvoboditel, o kterém máme svědčit svým životem v pohnutých dějinách. Druhá skupina podtrhuje důležitost katolické identity, centralitu kříže a nebeské zásnuby s Ježíšem. Poutavý článek o rozdílech tradičního a progresivního pojetí řeholního života a kořenech nynějšího sporu vyšel v jezuitském časopise Amerika. Celkově však ženský řeholní život v USA skomírá. Roku 1965 tu bylo na 180 000 sester, v roce 2009 už jen 59 000, přičemž průměrný věk je 75 let.

Proč Vatikán takto kriticky hodnotí řeholní sestry LCWR? Vždyť právě ony, podle mnohých, drží při životě díky své obětavé a nezištné práci prestiž katolické církve nejen v USA. Sestry řídí nemocnice, školy, sirotčince a zpřítomňují tak Boží lásku v dnešním světě. Odpověď je následující. Vatikán se vyjadřuje v tom smyslu, že organizace neprojevovala dostatečné nadšení pro učení církve týkající se pohledu na homosexualitu, potraty a svěcení žen. Řím rovněž vyčinil LCWR za pořádání konferencí, na kterých podle zprávy převažovala "jistá radikální feministická témata neslučitelná s katolickou vírou."

V prohlášení vyšetřovatelů stojí, že "LCWR vykonalo mnoho práce na poli sociální spravedlnosti v harmonii se sociálním učení církve, avšak je potichu ohledně práva na život od početí po přirozenou smrt. (…) Zásadní otázky jako biblický pohled církve na rodinný život a lidskou sexualitu, nejsou součástí agendy LCWR tak, jak je prosazuje učení církve. Navíc příležitostná prohlášení LCWR, která nesouhlasí nebo zpochybňují postoje biskupů, kteří jsou autentickými učiteli víry a morálky v církvi, nejsou v souladu s posláním hnutí."

Řeholnice to mají těžké. Je jim jednak vytýkáno, že se vyjadřují příliš, jednak, že se vyjadřují příliš málo. Sestry pracují s lidmi na okraji společnosti, v situacích, které se často dotýkají témat jako jsou potraty, eutanázie, zdravotní péče a práva gayů. V těchto situacích Vatikán požaduje striktní ideologickou čistotu. Sestry v terénu vidí, že černobílá řešení leckdy neexistují a zde je zřejmě důvod jejich odstupu. Do Vatikánu mířilo mnoho dopisů, požadujících změnu církevního učení v některých oblastech a na webových stránkách sester lze najít následující motto: “bereme na sebe riziko být nositelkami změn v rámci církve i společnosti“ Thomas Reese S.J. z Georgetownské univerzity k tomu podotýká, že “sestry většinou aktivně biskupům v těchto věcech neoponovaly, jen zkrátka tato témata nebyla součástí jejich agendy.“

Vlastním úsudkem se LCWR řídila v případě Obamovy zdravotnické reformy. A zde už jde o vysokou politiku a tenký led. Mnozí američtí biskupové byli rozezleni, když organizace i přes jejich námitky, spolu s Katolickou zdravotnickou asociací (Catholic Health Association) podpořila Obamovu zdravotnickou reformu prosazující mimo jiné povinné hrazení antikoncepce pojišťovnami. Nedávno LCWR přivítalo Obamův kompromis, který osvobodil katolické instituce od povinnosti antikoncepci hradit. Pro biskupy byly ústupky nepostačující. Sestry se však cítily morálně zavázány mluvit v zájmu 30-ti milionů nepojištěných Američanů, kteří jsou de facto ohroženi na životě, ačkoli to kolidovalo s politickou agendou biskupů. Sestry nejdou do pochybných ideologických bojů, ve kterých by byla ústředním tématem antikoncepce, protože je jasné, že je to boj s větrnými mlýny. Drtivá většina katolických žen v USA antikoncepci užívá.

Podle mnoha komentátorů je po Obamově smírném návrhu diskutabilní, zda je nesmlouvavý postoj biskupů projevem principiální morální opozice a jedná se stále ještě o deklarovaný boj o náboženskou svobodu anebo jde mnohem více o politické stranění v rámci prezidentské volební kampaně. Komentátor Alexander Bolton z webu The Hill vyjadřuje přesvědčení, že biskupové chtějí, aby se z antikoncepce stalo ústřední téma prezidentských voleb. Body by tím sbíral konzervativec Mitt Romney. Biskupové doufají, že by po svém zvolení mohl zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu Roe v. Wade, který legalizoval a reguloval potraty v roce 1973. V posledních týdnech jde do tuhého. Biskup Daniel R. Jenky např. přirovnal Obamovu administrativu k chování nacistů a komunistů. Právě jeho projev byl hojně komentován v tom smyslu, že řeholnice jsou Vatikánem peskovány za neurčité projevy radikálního feminismu, zatímco ostré politické výpady biskupa Jenkyho nikomu nevadí. Přesto nejsou představitelky LCWR s biskupy stále jen na nože. Nedávno spolu s některými teology požadovaly po biskupech, aby se vyjádřili proti republikánským návrhům federálního rozpočtu. Biskupové tak učinili a zdůraznili, že rozpočet porušuje morální principy, když krátí programy pro sociálně slabé, zatímco ochraňuje majetné. Sestry také spolupracovaly s biskupy na imigrační reformě.

Po zveřejnění vatikánské nóty se v médiích i na internetu, zvláště na sociálních sítích, okamžitě zvedla vlna na podporu amerických sester. Podepisují se petice a na jejich obranu vystupují jak laici, tak i kněží a vzdělaní teologové. Populární jezuita James Martin S.J. vyzval k podpoře sester a shromažďuje svědectví lidí o jejich práci pro církev a společnost. Profesor Francis X. Clooney S.J se zastává v nótě zmiňované a kritizované sestry Laurie Brinkové O.P. v článku, kde dopodrobna rozebírá její spornou přednášku, cupuje vatikánskou kritiku a vyzývá k zamyšlení a dialogu namísto represí: "Sestra Brinková není důkazem úpadku, ale je světlem, které osvěcuje cestu kupředu." Mnozí v sestrách vidí znamení času a na Vatikánskou kritiku nahlíží jako na strach ze změn. V nekatolických médiích se to třaskavými titulky a pikantními komentáři jen hemžilo: "Válka proti ženám, Misogynie Vatikánu ve jménu čistoty víry, Sestry málo brojí proti homosexuálům a příliš se starají o potřebné, Vatikán: sestry, málo nenávidíte gaye atd."

Reakcí LCWR na vatikánskou nótu bylo krátké komuniké, kde představitelky hnutí sdělily, že jsou otřeseny závěry doktrinálního hodnocení. Neskrývají své překvapení a dodávají, že vedení LCWR se každoročně v Římě setkává s funkcionáři Kongregace pro nauku víry a řídí se kanonicky schválenými statuty. Celé vyjádření lze najít zde. Během měsíce května národní rada LCWR připraví oficiální odpověď. Církevní právníci se shodují v tom, že LCWR nemá na výběr, protože proti Kongregaci pro nauku víry se lze odvolat jen k ní samotné. Buď se podřídí vůli Vatikánu, anebo ztratí kanonický status. Bude zajímavé sledovat další vývoj i to, jak se LCWR srovná s dozorujícím biskupem Sarteinem, který jí bude dýchat na záda. Je možné, že se požadavkům nepodvolí a zanikne, či se odtrhne. Nakonec by to nemusela být beznadějná situace. Je možné, že za několik let se bude Vatikán snažit s LCWR smířit, bude vést doktrinální rozhovory a činit ústupky, podobně jako tomu je nyní při vyjednávání s Bratrstvem Pia X. Někteří komentátoři by ale preferovali jiný výsledek - katolické jaro.


   Autor: Helena Hladilová
   Diskuze:  Napsat příspěvek
   Publikováno: 27.04.2012    V rubrice: Cí­rkev, Bůh a tak
Články: 


Nejnovější


Nejdiskutovanější

Nejčtenější