Tož tak... V osmnácti jsem šel poprvé Českomoravskou vysočinu, pak v železničářském zimníku Krkonoše, pak pouze ve spácáku beze stanu celé Vysoké Tatry. Sám, s výstrojí a potravinami na 10-14 dní, bivakuji v horách. Zejména Alpy viděné tímto stylem představují krásný zážitek. V první galerii uvidíte lezení v masivu Mont Blanc, které jsem podnikal s kamarády v letech 1995-97. Fotoaparát si do hor nenosím, když ho mají jiní, pak se fotí. První obrázek není z vrcholu Mont Blancu (kde jsem byl), ale se sousedního kopce Mont Blanc du Tacul. Druhá galerie ukazuje cestu na Grossglockner (3797 m), nejvyšší horu Rakouska. Bylo to v roce 2002, šel jsem sám, ale pak jsem se dal dohromady s jednou německou partou. Vrchol jsem dělal sólo (a bez lana). Z hezkých akcí těsně před koncem zimy 2003 se mi líbil výstup na Grosser Venediger (3674m). Třetí nejvyšší hora rakouských Alp. Dělal jsem to s kolegou, celý výstup zabral dva dni s jedním přenocováním na chatě. V létě 2003 jsem dělal v samotářské tůře s kompletními zásobami asi týden Wildspitze (3774m), nejvyšší vrchol v Tyrolských Alpách, a okolní kopce: Dahmannspitze (3397m), Weißseespitze (3518m). Bylo to hezké, ale při sestupu do údolí jsem uklouzl na ledovci kousek od Brandenburger Haus (3277), dokulhal do Mnichova, kde se na rentgenu zjistilo, že jsem si zlomil jakousí kůstku na noze...

Dolomity 2005-2008 V létě 2004 jsem dělal 14 dní hřebenovku v Lienzer Dolomiten a pak Karnische Alpen s nejvyššími vrcholy obou pohoří. Asi týden pršelo, ale jinak to bylo OK. Ledovce tam nejsou, jen náhorní plošiny s ovcemi a se zákopy z První světové války. Je to absurní, vidět opevněný vrchol ve výšce Gerlachu. V létě 2005 jsem pokračoval na druhé straně údolí Sillian, tedy v italských Dolomitech. Na itinerář s fotkami si můžete kliknout zde. Pozdě v září 2006 jsem šel další část italských Dolomit, kolem Cortiny. Na putování si klikněte. Dolomitová tůra z roku 2007 byla celkem dlouhá. Prošel jsem větší část několika pohoří a slezl pár řetězovek. Asi naposledy jsem lezl Dolomity v roce 2008. Byla to zatím nejdelší a nejnáročnější tůra po vrcholech a řetězovkách: Plattkofel, Sellagruppe, Marmolada, San Martino. Rok 2009 mne z nostalgických důvodů přivedl zpět do tyrolských Alp, do údolí Kaunertal. Přecházel jsem vysoké průsmyky a šel jednou z nejkrásnějích a nejméně navštěvovaných partií rakouských Alp.       Návrat na Umlaufoviny