Málokdy jsem pocítil při psaní takovou bezradnost nad výběrem liturgického anonyma jako na Nový rok. Snažím se ho pochopit. Nový rok na prvního ledna jej po mnoho staletí naprosto nezajímá. Církevní nový rok začíná první adventní nedělí. Proč by se rozvážný chod matky církve měl unavovat pohledem na občanský kalendář? Liturgická církev čas od času a navzdory času sestupuje na zem, aby se podívala, jak zde lidé odměřují svůj životní běh a co vlastně slaví. Po pečlivém prozkoumání přelomu roku se s překvapením zjistilo, že se normální lidé vůbec nezajímají o začátek církevního roku v adventu. Komise ohlásila na ústředí, že obecný lid prý soustředí svou pozornost na zcela vágní liturgické datum, jemuž připadla památka málo známého papeže Silvestra I. Ten vděčí za své svatořečení hlavně faktu, že pontifikoval římské ovečky v letech 314-335. V této době císař Konstantin stavěl první velké římské basiliky: svatého Jana v Lateránu, svatého Pavla za hradbami a svatého Petra ve Vatikánu. Tento mocný a moudrý muž také svolal a řídil koncil v Niceji, kde se zformulovalo první vyznání víry. Jmenovaný papež hrál vedle tohoto velkého císaře a dogmatického budovatele víry spíše druhé až poslední housle. Ale svatořečený byl papež, a nikoliv pilný císař. Komise ve své moudrosti usoudila, že první leden je třeba liturgicky roztočit, a to pořádně. Stal se světovým dnem modliteb za mír, mariánským svátkem a dnem celkově žehnacím. Proto ona bezradnost nad sbírkou čtení, která spolu nejdou dohromady. První text z knihy Numeri je celkem pochopitelný. Jde o takzvané kněžské požehnání. Mojžíš uděluje toto pověření veleknězi Áronovi a jeho kněžským pomocníkům. Žehnací formuli dodnes používají mnozí evangeličtí kazatelé či kazatelky na závěr bohoslužeb. Katolíci se tímto připojili.

List Galatským je jediné místo z celého apoštoláře, kde se říká o Panně Marii něco podstatného. Pochopitelně a nutně se Pavel zajímá pouze o přístup k Božímu synovství, které nám zjednal vykupitelský čin Ježíše Krista. Spasitel se stal plně člověkem, protože se "narodil z ženy" (Gal 4, 4). Jméno a životní osudy této ženy apoštola nezajímají. Mariino jméno nikde nezmiňuje. Hlasateli jde pouze o potvrzení Ježíšova lidství, které faktem porodu nepotřebuje žádné další a pracné vysvětlování. Co stačilo jemu a možná i Galatským, to nestačilo obecné církvi o pár století později. Mariin podíl na díle spásy objasňuje Efezský koncil roku 431, který odsoudil biskupa Nestoria za popírání lidství Ježíše Krista a na to konto prohlásil Pannu Marii za Bohorodičku (Theotokos). Pavla zajímala pouze otázka naší adopce za Boží syny, kdy naše srdce zcela ovládne Boží duch, v němž smíme Bohu říkat "Otče" (aramejsky Abba). Vzorem totálního spojení s Bohem se stalo zvolání Krista připravujícího se na své budoucí utrpení na kříži (Mk 14, 36). Ale budiž, narození Syna z ženy lze chápat metaforicky jako nástup něčeho nového, ergo kalendářního roku. Proč ne, když už jsme v tom bohapustém civilním slavení. Jiný text z apoštolských listů anonym použít nemohl, protože o Marii nepadla nikde ani jedna výslovná zmínka.

Hlavní katolický mariánský svátek, a bez Marie? To bychom se na to podívali! Anonym sáhl jistou rukou do Lukášova vyprávění o Ježíšově dětství. Marie položila své jednorozené dítě do jeslí a zde jej oblažovali pastýři svými kratochvílemi. Evangelium dává v souvislosti s prvním lednem jakýsi matný smysl. Kromě oslavy začátku roku a jeho požehnání, biblického zdůvodnění mariánského svátku a společného modlení všech křesťanů za mír je třeba u katolíků také ukončit vánoční oktáv, tedy osm dní nepřetržitého oltářního oslavování. Civil nečeká, to jen církev myslí a slaví ve staletích. Ono by se to divně vyjímalo na veřejnosti, kdyby slavili jen kněží v kostelech a obyčejný lid by musel makat. Takže skončeme mejdan společně. Lid jde do práce a kněží do běžného pokračování vánočních svátků, jejichž vrchol již od nejstarších dob netvoří narození Krista, ale jeho zjevení u řeky Jordánu, kde začíná svou spasitelnou misi. Tento svátek pokládají pravoslavní křesťané plným právem dvoutisícileté tradice za vyvrcholení Vánoc. Ale zůstaňme u Nového roku v katolickém liturgickém balení. Dovolil bych si citovat Čapkovu pohádkovou moudrost. Mnoho dobrého pokazilo pejskovi a kočičce vytoužený a pečlivě připravovaný dort.