Od komety k vysavači
|
5. neděle postníJežíš, cizoložná žena a lidovci
V prvním čtení chválí šakalové a pštrosi Hospodina, že jim zajistil pitnou vodu. Totéž čeká Hospodin jménem svého proroka od lidu, který prozatím úpí v babylónském zajetí. Úryvek z kapitoly 43 pochází pravděpodobně z různých zdrojů. Asi jej dala dohromady skupina proroků, kteří byli v babylónském exilu a patřili k prorocké škole tehdy již zemřelého Izaiáše. Zajímavé je pořadí slavení. Pštrosi a šakalové nemají s oslavováním Hospodina žádné problémy. Asi to dělají každý den, takže jim to nepřijde divné. Zato Vyvolený lid se ke slavení moc nemá: pštrosi oslavují Hospodina už nyní, leč prorok se těší na to, že lid bude oslavovat Nejvyššího alespoň v budoucnu. Otrocká práce v zajetí neposkytuje ideální příležitost na velké mejdany. Pokud zrovna vy jste vyvolen k tomu, že vyvražděním vašich blízkých a vaším téměř celoživotním otroctvím Jahve řeší svůj mnohaletý spor s nevěrným národem, pak se nehrnete do oslav. Spíše chováte vážné pochybnosti o láskyplných úmyslech Slitovného. Pak slaví svobodní pštrosi, ale vy ne. Proroci, taktéž zajatí, museli víru v Hospodina nějak podržet. Proto začínali u zvířátek, Božích hovádek. Příroda dokazovala tehdejšímu člověku, že se Bohu vláda nad světem stále ještě nevymkla z rukou. Dnes se podívám na nebe a přemýšlím, jestli ta americká vozítka vodu na Marsu konečně najdou, když její přítomnost definitivně potvrdila evropská sonda z oběžné dráhy. Podívám se na mnichovské nebe ještě jednou a jsem napjat, zda za deset let budu číst v novinách, že naše, tedy evropská, sonda Roseta poslala z komety Churjumov-Gerasimenko první data. Hospodin nejspíše řídí oblohu i nadále spolehlivě. I pštrosi a šakali se stejně zdatně činí, ale lidé nějak neslyší. Nemají se pořád vzdělávat a sedět u počítače, pak jsou problémy s vírou.
Dnešní úryvek z Listu Filipským potěší každého evangelíka. Před Bohem i katolíky dokazuje, že reformovaní křesťané mají pravdu, když hlásají ospravedlnění pouhou vírou. Katolíci v Německu se již přidali, a to od roku 1993, kdy byla Lutherova nauka o ospravedlnění ve společném prohlášení německých biskupů obojího vyznání uznána za všeobecně platnou. Platná byla již předtím, protože holt byla a je pravdivá. Ale v Lutherově podobě nebyla a dosud není obecně platnou pro všeobecnou čili katolickou církev. Pavel jasně ukazuje, že spravedlnost získaná dodržováním Mojžíšova zákona není důvodem k ospravedlnění. To je možné pouze skrze smírnou oběť Ježíše Krista. Protože evangelíci měli v tomto bodu pravdu stále a my, němečtí katolíci, máme oficiálně stejný postoj s evangelíky až od roku 1993, citujme důležitý úryvek z moderního překladu Bible kralické.
"A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu, tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře." (Fil 3,8-9)
Takže poznání komety Churjumov-Gerasimenko, které považuji za velmi důležité z hlediska výskytu života mimo Zemi a kvůli možnosti misijní internetové činnosti mezi nepokřtěnými ufony, to všechno zapálený apoštol považuje za hnůj. Možná má pravdu, když se jeho přepjaté tvrzení stalo slovem Božím. Ale stejně jsem rád, že s ním o tom nemusím osobně diskutovat. V dnešním úryvku najdeme ještě jednu důležitou okolnost, která se netýká ospravedlnění vírou v Krista. Pavel orientuje svou existenci k budoucnosti. To se dnes zdá normální, protože každý nový vysavač je lepší než ten předešlý, i když třeba lepší není. A ten, který bude v reklamě příští týden, ten bude ještě lepší než ty nejlepší vysavače, jemu navlas podobné. Pavlova doba nevěřila na pokrok, ale na opakování starých pořádků. Vysavač se dělal, dělá a bude dělat stále stejným způsobem, odvozeným od archetypické ideje vysavače uložené v nebeském patentovém úřadu. Technická či jiná zlepšení se děla spíše mimochodem, protože budoucnosti se antičtí lidé báli stejně udatně, jako se Češi bojí budoucnosti vlastní, poznamenané politickou hlušinou a zabalenými ekonomickými úsporami. Pavel se naopak na budoucnost těší: nejen těší, on tam přímo chvátá. Jako nás, pár nadšenců, již chvátá do Evropy, kde již drahnou dobu pobýváme a těšíme se, že se konečně vrátíme domů. Takže citujme Pavla, tentokrát v katolickém překladu liturgického anonyma.
"Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše." (Fil 3,13-14)
Pavel věří na nebeskou odměnu a žene se za ní. To má v očích skeptického domorodce asi stejnou cenu, jako liturgie pštrosů a šakalů. Našinec věří na archetypy sociálna a žene se za novinkami. Za těmi se ale může hnát proto, že má myšlení radikálně orientované do budoucnosti. Přesněji řečeno, tento spotřební tvor příliš nemyslí, ale je veden reklamou. Ale ta je radikálně vztažena k budoucnosti, naprosto v Pavlově stylu. Všichni reklamní borci, které jsem zatím viděl, touží po jediném: běžet za nabízeným zbožím jako Pavel za nebeskou odměnou. To mohou proto, že Pavel je předběhl a pomohl křesťanství zavést primát eschatologicky koncipované budoucnosti, která nahradila archetypicky interpretovanou minulost vládnoucí v přítomnosti. Cizí slova najdete ve slovníku, nám jde o princip: reklama vysavače by nebyla možná bez Pavlovy víry v lepší budoucnost u nebeského dvora. Proto je Pavlova víra co do kvality a udatnosti naprosto srovnatelná s pštrosí bohopoctou.
K dnešnímu evangeliu najdete doplňující výklad v učebnicích náboženství (však už víte kde) a to v sešitu A 2.3.3, kde dělám rozdíl mezi obecnými morálními příkazy a jedinečnou situací. Kdyby Ježíš prosazoval morálku stejně nekompromisně jako někteří lidovečtí poslanci, nevěrná žena by byla ukamenována. Ale Ježíš lidovcem nebyl, to je jisté. Proto zůstala žena naživu a Mojžíšův zákon byl zachován s tím, že byl pro danou chvíli suspendován. Když máte někoho kamenovat za hřích, trochu se zarazíte. Když k trestu chcete sáhnout jen proto, abyste donutil jiného člověka, zde hodného Bohočlověka, být nelidský, pak stavíte celý Zákon totálně na hlavu. Ale to věděl Pavel z vlastní zkušenosti, když asistoval u kamenování Štěpána a s nadšením zákoníka prováděl zatýkání křesťanů. Po ospravedlnění, které by jeho zákonem ospravedlněné skutky sotva zvládly, nestaví na zákonu, ale na milosti. Ale politik potřebuje hlasy, aby mohl prosadit zákon. Pak nemusí kamenem hodit (protože je slušný věřící), ale vážným hlasem promlouvá v médiích o tom, že by se kamenem občas hodit mělo. Mnohým lidem to dělá dobře na duši. |