Vojtěchovo mládí a vzdělání

     Přesné datum narození sv. Vojtěcha neznáme, víme jen, že to bylo kolem roku 956. Narodil se v severovýchodních Čechách, nejspíše na blatném hradišti Libice, kde také prožil své dětství. Vojtěch pocházel ze slavného knížecího rodu Slavníkovců, jehož panství zabíralo východní a jižní část Čech; rozkládalo se v Polabí od pozdějšího Kolína až po hranici Krkonoš a Orlických hor a na jihovýchodě až k hranicím Moravy. Rod Slavníkovců lze pokládat za rovnocený pražskému knížecímu rodu Přemyslovců, panujícímu v západních Čechách, s nímž Vojtěchův otec Slavník udržoval přátelské styky. Slavník bývá charakterizován jako hrdý, sebevědomý vladař, proslulý spravedlností a moudrostí soudu, ke kterému se utíkali o radu a pomoc lidé z širokého okolí. Vojtěchovou matkou byla kněžna Střezislava, s největší pravděpodobností Přemyslovna, tedy příbuzná sv. Václava. Některé prameny dokonce uvádějí, že byla sestrou sv. Václava. A máme-li uvěřit Přibíku Pulkavovi z Radenína, kronikáři z doby Karla IV., byla Vojtěchova babička spřízněna se saským vladařem Jindřichem I. Ptáčníkem, jehož nástupce Ota I. Veliký se stal německým císařem. Slavníkovci udržovali čilé styky se Saskem a zejména s magdeburskou metropolí.      Z veršovaného podání Vojtěchova života je možné usuzovat, že rodina a celá komunita Libice žila šťastně a v lásce. Vojtěchova matka je líčena jako laskavá a štědrá paní, vlídná k služebnictvu, dobrá k potřebným a pozorná k hostům a současně žena nábožensky zanícená, hluboce prožívající modlitbu, žijící ve veliké sebekázni a četných postech. Jméno Vojtěch znamená "útěcha, posila vojska", z čehož se lze domnívat, že ho rodiče původně určily k vojenské dráze, "měl mečem šířit slávu svého rodu". Traduje se, že Vojtěch jako dítě vážně onemocněl. Tehdy ho prý rodiče dali položit v chrámu na oltář Panny Marie a zaslíbíli ho Pánu.
     První vzdělání Vojtěch obdržel od místních kněží v Libici. Již záhy se projevilo jeho neobyčejné nadaní: Vojtěch se učil velmi snadno, již v ranném dětství uměl číst a četl velmi rád a znal i několik jazyků. Již jako mladý chlapec hledal Vojtěch často útěchu v chrámech, byl ponořen do duchovního života a vypráví se, že z prostředků, kterými ho jeho rodiče bohatě vybavovali, rozdával almužny chudým a potřebným. V šestnácti letech odchází Vojtěch spolu se svým starším spolužákem a společníkem Radlou (synem jednoho z oddaných stoupenců Slavníkovců) studovat do Magdeburgu, sídla biskupa Adalberta, na vynikající katedrální školu, vedenou slavným učencem Otrikem. Otrik patřil spolu s francouzem Gerbertem z Aurillacu, pozdějším papežem Silvestrem II., k nejvýznačnějším kulturním postavám západní církve v 2. pol. 10. stol. Jistě ne nadarmo byl Otrik svými současníky nazýván "Nový Cicero".
     Biskup Adalbert, pozdější první Magdeburský arcibiskup, se stal duchovním rádcem pozdějšího českého světce; od něho přijmul mladý Vojtěch i jméno Adalbert. A byl to právě biskup Adalbert, který chlapce Vojtěcha ještě před jeho magdeburgským pobytem biřmoval, pravděpodobně když procházel Čechami na své misijní cestě na východ. Později byl Vojtěch Slavník v Magdeburgu biřmován podruhé. V Magdeburgu absolvoval tehdejší studium tzv. "sedmi svobodných umění", jež zahrnovalo trivium (gramatiku, rétoriku a dialektiku) a quadrivium (aritmeriku, geometrii, astronomii a hudbu). Za dobu devíti let (972-981), po které se Vojtěch v Magdeburgu vzdělával, nabyl širokého vzdělání, což zanechalo velký vliv na jeho životní orientaci. Mimo jiné se naučil i latinsky a německy. Po smrti arcibiskupa Adalberta učinil Vojtěch rozhodnutí, zasvětit svůj život Kristu.

             1/6