Anežka se tak stala v dějinách církve jedinou ženskou zakladatelkou mužského řádu a současně zakladatelkou jediného řádu českého původu, označovaného později červeným křížem s červenou hvězdou, odtud zvaného křižovníky. Tím vznikl první sdružený klášter ženský i mužský vůbec. K němu se pak pojil i špitál, jež měl klášteru poskytnout určité hospodářské zabezpečení, protože směl vlastnit statky.
Začátek Anežčina řeholního života
Anežka se s největší pravděpodobností rozhodla pro řeholní život ještě před tím, než císař Bedřich II. požádal o její ruku. Možno tak usoudil i z takřka řeholního způsobu Anežčina života, který vedla na dvoře svého bratra Václava I. Životopisci usuzují, že její konkretní úmysl zasvětit svůj život řeholi dozrál v roce 1231, když Anežka dosáhla dvacátého roku svého života, nenabyl však tehdy ještě konkretní podoby. Lze se i domnívat, že Anežka zpočátku uvažovala o vstupu do řádu cisterciaček, tedy do kláštera, jaký chtěla v Praze založit její matka, královna Konstance. Když však Anežka blíže poznala františkánský ideál, rozhodla se pro něj.
S žádostí o zaslání sester k založení komunity klaristek v Praze (před smrtí svaté Kláry se řád nazýval komunita damianitek, podle kostela svatého Damiána v Assisi) se Anežka obrátila přímo na papeže. A tak byly do Prahy v roce 1233 vyslány první sestry, aby založily nový klášter. Anežka vstoupila do kláštera o svatodušních svátcích v roce 1234 spolu se sedmi dívkami z českých šlechtických rodin. Byla to veliká sláva, hodna královské dcery: slavnosti se zúčastnilo sedm biskupů, Anežčin bratr král Václav I., královna a mnoho aristokracie. Anežka byla přijata do kláštera podle hugolínských pravidel (nazvaných podle kardinála Hugolína, papežského legáta v Umbrii): ihned odložit světský šat, přijmout řeholní hábit a během několika dní složit řeholní sliby. Řeholní pravidla schválená v roce 1247 papežem Inoncem IV. , která opakuje i řehole sv. Kláry, ukládají kandidátkám jednoroční noviciát a teprve potom skládání slibů a přijetí řeholního roucha.
Anežčin vstup do kláštera vyvoval v celé Evropě velký ohlas, nejen proto, že si královská dcera vybrala právě nejchudší řád - řád sv. Kláry, ale ovšem i proto, že kvůli svému rozhodnutí vstoupit do řehole, odmítla nabidku sňatku samotného císaře. Papež Řehoř IX. nešetří chválou a jmenuje Anežku abatyší kláštera. Dokonce sama sv. Klára Anežku v prvním dopise chválí a blahopřeje jí k jejímu rozhodnutí zasvětit svůj život Kristovu. Vstupem Anežky do kláštera "chudých pannen", jak se sestry samy rády nazývaly, se uzavřelo jedno významné období Anežčina života.
|
|
