15. března si připomínáme památku velkého redemptoristy a obnovitele náboženského života, svatého Jana Klementa Maria Hofbauera. Tento světec, zahrnut českými biskupy spolu se sv. Janem Nepomukem Neumannem do rámce desetileté přípravy k oslavě 1000letého výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha, je v naší zemi poměrně málo známý. Tři evropská města - Řím, Varšava a Vídeň - jsou zvlášť úzce spojena se jménem Klementa Hofbauera. A přece se jedná o světce, narozeného na jižní Moravě a pocházejícího, podobně jako Jan Nepomuk Neumann, ze smíšeného, česko-německého manželství.

Mládí Jana Hofbauera

     Klement Maria Hofbauer, vlastním jménem Jan Evangelista, se narodil v Tasovicích na druhý vánoční svátek 26.12.1751 jako deváté z 12 dětí. Pokřtěn byl ještě téhož dne a dle tehdejšího zvyku dostal jméno světce, jehož svátek připadal na následující den. Jeho otec Pavel Dvořák, řeznický mistr z Moravských Budějovic, se usadil po svém sňatku s dcerou tamního rychtáře Marií Sternovou v Tasovicích u Znojma. Do matriky byl zapsán jako Hofbauer, což je přímý překlad otcova jména - Dvořák. 7 dětí v rodině zemřelo a Jan zůstal nejmladším. V rodině se mluvilo německy, česky se Jan naučil až později, když žil u otcových příbuzných v Moravských Budějovicích. Státní příslušností byl tedy Klement Hofbauer Rakušan, národností Moravan. Otec zemřel záhy, když bylo Janovi teprve 7 let, což jistě ovlivnilo další chlapcův život. Traduje se, že matka Marie Hofbauerová přivedla po manželově úmrtí malého Jana ke kříži a řekla mu: "Tento je nyní tvůj otec, dělej mu vždy radost".

     O rodinu se pak dále starala vdova sama, při čemž až do Janových 14 let vedla dále řeznickou živnost, kterou poté předala provdané dceři Barbaře. V rodině panoval pořádek, starší děti měly své povinnosti, které musely plnit. I když tehdy nebyla školní docházka povinná, o Klementovi existují zprávy, že chodil ve své rodné vsi pilně do školy a ministroval v tasovickém kostelíku. Základem matčiny výchovy byla hluboká víra v Boha spojená s životní modrostí. Největší vliv měla právě na svého nejmladšího syna. Uvádí se dva pozoruhodné prvky v její náboženské výchově dětí: sobotní půst a důraz na charitu. Jan se směl v sobotu postit za odměnu, když se dobře choval. A druhým rysem byl důraz na službu bližním, pomoc chudým a potřebným, dávání almužny. Jan byl již od útlého věku veden k tomu, aby dával sloužit mše za potřeby druhých.
      Všichni Janovi starší sourozenci se vyučili otcovu řemeslu, jen Jan odchází z domova ve svých 16 letech do tříletého učení u pekařského mistra ve Znojmě. Ač dobře zvládal svou práci, byl silný a všemi velmi oblíbený, přece své učení nedokončil. Hnán zvláštním neklidem a jakousi vnitřní silou opouští učení a vydává se v 18 letech pěšky na svou první poutní cestu do Říma. Je možné se domnívat, že od této poutě, vykonané spolu s jiným pekařským učněm Petrem Kunzmannem, očekával zázračné vyplnění své dávné touhy - stát se knězem. Po návratu nabídl Hofbauer své služby premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma, kam byl jako pekařský tovaryš ochotně přijat do klášterní pekárny.

             1/7