Ještě koncem XII. století byla Police nad Metují i s celou vůkolní krajinou úplně pusta a neobydlena. Jenom občas zavítali do zdejších rozsáhlých a nepřehledných lesů četní lovci, aby se oddávali své zamilované vášni. A zvěře všeho druhu bylo všude v hojnosti neuvěřitelné. Mimo lovce docházeli sem i strážní pomezní. Asi počátkem XIII. století usídlil se zde poustevník, jménem Vitališ, mnich kláštera Břevnovského, řádu benediktinského. Prostřed mezi velikými lesy postavil si Vitališ malou lesní chatku. Při tom jsa střídmý, jedl jen jablečka planá a žaludy i bukvice, jichž všude hojně nalézal, a zapíjel ledovou, čistou vodou, která se pramenila z blízkého skaliska. Později vyplenil Vitališ i kus lesa a udělal si tu pole, aby i chleba vezdejšího měl do sytosti. Ze začátku jen málokdy k němu někdo z dálného okolí zavítal, později však rozhlásilo se, že jakýsi muž nábožný a ctnostný sídlí v chudičké lesní chatě a živí se jen lesními plody a kořínky. Od té doby přicházeli k němu přemnozí lidé, muži, ženy i děti, aby útěchu a radu brali od bohabojného a ctnostného tohoto poustevníka. A mnozí přicházeli k němu, aby vyhledali od něho i uzdravení ve své těžké nemoci. Vitališ vyznal se znamenitě v léčení. Sbíral po lese rozličné byliny, květinky, kořínky, ano i mechy a lišejníky a upravoval z nich všeliké masti a nápoje, kterými potom léčil a uzdravoval nemocné, kteří k němu stále hojněji a hojněji se dostavovali. Sláva o jeho veliké a divotvorné moci léčební a uzdravovací rostla každým dnem. A tak stal se z Vitališe poustevníka za krátko lékař divotvorce, jenž žehnáním, modlitbami a léky svými každého nemocného uzdravil. Vedle svého divotvorného uzdravování chorých, uzdravoval Vitališ i všechny ty, kdož k němu přicházeli s chorou, neduživou duší. A všichni odcházeli z poustevny Vitališovy potěšeni, s novými nadějemi v život lepší a radostnější. Později přidružil a shromáždil kolem sebe Vitališ ještě několik svých druhů z řádu benediktinského. Tito vymýtili les a zbudovali dřevěnou, nerozsáhlou kapli ke cti Panny Marie. Zdá se pak, že od polí, která zdejší poustevníci a první usedlíci uprostřed mohutných hvozdů obdělávali, dostalo se tomuto místu nynějšího pojmenování Police. Později, a to již v první polovici XIII. věku, založen tu byl i klášter Benediktinský. Zdejší rozsáhlé lesy počaly se znenáhla mýtiti a v plodonosná role proměňovati. Za nedlouho potom založeno bylo zde i několik vísek a v nich usazoval se lid poddaný. V téže době vznikalo zde rovněž i město Police, která se po celá dvě století velmi utěšeně rozvíjela. Tak tedy na místech, kde obětavě a milosrdně působil proslulý poustevník Vitališ, zaskvěla se po mnoha neštěstích i pohromách vítězně a šťastně krásná Police, kterou dnes družíme k nejvzácnějším městům milené naší české vlasti.