V rozkošné, romantické krajině v severovýchodních Čechách, v kraji Královéhradeckém, rozkládá se nad řekou Metují Nové Město, ve starších spisech Nové Hradiště zvané.
Asi dvacet minut východně od Nového Města, na kopci uprostřed lesů prostírají se minerální lázně jménem Rezek.
Jménem tímto značívaly se ode dávných dob širé lesy této krajiny.
Nebývalo tu v té lesní poušti nic než pramen jasné vody, která po věky pro svůj železitý obsah těšila se znamenité pověsti.
Ještě do nedávná věřilo se v zázračnou moc rezecké vody.
Zde sídlil v druhé polovici XVIII. století věhlasný a slavný poustevník František Cupertin. Tento poustevník spravoval zde rezeckou kapli.
V letech 1752-1757 psal Cupertin deník, ve kterém všechny podivuhodné a zázračné případy uzdravení pilně a svědomitě zaznamenával.
Cupertin byl pro svou zbožnost a velikou lásku, kterou se oddával léčení lidí k němu do skvostných lesů zdaleka široka přicházejících, velmi proslulý a rozhlášený.
Kdysi přivezl manžel těžce nemocnou svou choř na trakaři k poustevníku Cupertinovi. I žehnal a omýval poustevník rezeckou vodou těžce nemocnou ženu. A tu žena ta za krátko uzdravena byla a odtud cestu do svého domova několik mil vzdáleného pěšky a beze vší námahy podnikla.
Odtud snesla se veliká sláva na hlavu Cupertinovu, a všechen lid pevně věřil v zázračnou a divotvornou moc poustevníkovu. Všichni, kdož choří k němu přicházeli a o pomoc a milosrdenství ho prosili, vždy uzdraveni a svěží se do domovů svých navraceli.
A uprostřed tohoto nádherného skvostu lesního, vzdáleného všeho hluku velkého světa, kraloval poustevník nad svými nemocnými a chorými.
V tichu a líbeznosti lesní léčil a uzdravoval Cupertin nemocné, slouže při tom pilně Bohu a Pánu svému.
Jednoho dne seděl Cupertin na zápraží své lesní chaty a díval se dlouze do jehličnatého, temně zeleného, do dálky promodrávajícího se lesa.
Ani jediná jehla se nepohnula, všude klid mrtvý, neslýchaný, do něhož svítilo odpolední slunce, ještě plné hřejivosti a síly.
Tu pojednou sklonil poustevník Cupertin hlavu k prsoum svým a v tu chvíli skláněl se nad mrtvým bohabojným mužem anděl, jenž zatlačil mu oči na věky.
Za velikého nářku a bědování lidí pohřben byl bohumilý otec Cupertin v kapli rezecké, v které zbožně sloužil Bohu až do své smrti.
|