Spolupracovníci umlaufovin

Terezie Vařeková (*1976, Strakonice)
Jsem stěhovavý pták, ze Strakonic přes Plzeň a Třebíč a Brno do Želešic, jsem vystudovaná češtinářka a latinářka, jsem žena v domácnosti, jsem matka dvou dcer, jsem sova, jsem křesťanka, jsem příznivkyně a uskutečňovatelka šetrného vztahu k životnímu prostředí, jsem vrba, jsem lehkomyslnice, jsem milovnice koňské krásy, jsem členka akčního výboru Akademického fóra, jsem posluchačka jazzu a blues, ale hlavně jsem korektorka Umlaufovin!
Jan Jandourek (*1965, Nové Město nad Metují)
Studium teologie 1984-1989, sociologie 1993-2001, od roku 1989 duchovní, redaktor Českého týdeníku 1995-1996, člen redakční rady Souvislostí, spolupráce s Lidovými novinami, Českým rozhlasem, dnes převážně s Mladou frontou DNES a internetovým magazínem Inzine. Je také autorem kritikou i čtenáři ceněných knih : O víře trochu jinak a Pohanskokřesťanské meditace. Z dalších děl nelze vynechat romány: V jámě lvové, Škvár, Když do pekla, tak na pořádné kobyle. Za čtení stojí také jeho knihy s náboženskou tématikou, například Svatí a kacíři světových náboženství. Z knižních reportáží jmenujme: Tomáš Halík - Ptal jsem se cest, Václav Malý - Cesta za pravdou. Podívejte se na jeho osobní stránky, kde najdete přehled jeho nejčerstvější literární tvorby!
Petr Holcner (*1961, Brno)
Jsem vystudovaný stavební inženýr se specializací na silnice. Od roku 1988 učím na Stavební fakultě VUT Brno, s dobrodružným přerušením kolem roku 1994, to jsem byl asi rok a půl redaktorem zpravodajství ČT v Brně. Většinou vypadám jako seriozní suchar, ale někdy provedu něco neobvyklého a nečekaného. Doma mám ženu, která má sklony k neobvyklým a nečekaným činům, ale občas překvapí usedlým postojem. Spolu jsme přivedli na svět tři děti a zatím neumím odhadnout, jak pod naším rodičovstvím dopadnou. Je zajímavé, jak je každé úplně jiné, ale přitom mají mnoho společného. Publikuji příležitostně v rozhořčení nad světem a pod tlakem emocí, které přetavuji do jízlivého sarkasmu hraničícího s poťouchlostí.
Adam Herout (*1978, Bruntál)
Pocházím ze severní Moravy, teď už pár pátků zapouštím kořeny do jihomoravské žírné země, která mi dala manželku, jihočešku. Na Fakultě informačních technologií Brněnské technice hlásám počítačovou grafiku (v ničem nesouvisí s výtvarným vkusem), jsem z nešťastníků, kteří z každého rozhovoru udělají debatu a z každé debaty hádku, nepřiměřeně obdivuji G. K. Chestertona, miluji chůzi, déšť a chůzi v dešti. V Doušku hraji na kytaru (přijďte na nějaký koncert), vypisuji hromady citátů z knih, které jsem měl přečíst už k maturitě. Ostatně, podívejte se na moji neosobní stránku.
Petr Spilka (*1952, Znojmo)
Rodiče sice pocházejí z východních Čech, ale já už su jasnej Moravák. Po gymnáziu jsem se přihlásil na jadernou fyziku ČVUT v Praze. Tam se mi dostalo nejenom vysokoškolského vzdělání, ale i konverze, plus ženy Blanky a dcery Terezie. Pracoval jsem ve Škodovce v Plzni, nyní v jaderné elektrárně Dukovany. Energicky jsme se rozrostli na osmičlennou rodinu. V roce 1992 jsem byl zvolen poslanci za ODS do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, abychom se po půl roce rozpustili vinou (díky) vzniku samostatného Slovenska a České republiky. Od roku 1994 působím v komunální politice jako nezávislý, neb jsem byl společně s jinými kamarády z ODS vyloučen. Od roku 1993 jsem ve funkci mluvčího Jaderné elektrárny Dukovany.
Petr Umlauf (*1963, Luhačovice)
Jsem strojní inženýr. Vyučen jako obráběč kovů, mechanik seřizovač, bývalý strojírenský technolog, programátor, vedoucí analytik obchodní divize Barum-Continental, živnostník drogista, příležítostný kutil. Dlouho jsem se zabýval systémovými analýzami, což se projevuje mým pesimistickým přístupem k realitě. Mediální šum nechávám odšumět a než něco pustím do oběhu, tak si to třikrát rozmyslím. Jako programátor se starám o některé části umlaufovin (pod programem PHP).
Marek Vácha Marek Vácha (*1966, Brno)
Studoval jsem na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, obor molekulární biologie a genetika, teologii v Olomouci a v Bruselu, poté jsem byl vysvěcen na kněze v katolické církvi. V letech 1997 a 2000 jsem se účastnil dvou výprav na Antarktidu. V roce 2002 jsem pobýval šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii, několik let jsem učil na Biskupském gymnáziu v Brně biologii a náboženství, nyní působím jako přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity. Zároveň patřím do farnosti Lechovice u Znojma. Mým hlavním odborným zájmem je evoluční biologie, lékařská i environmentální etika.
Jan Lipšanský Jan Lipšanský (*1968, Brno)
Navzdory rozumným hlasům ze strany rodiny jsem se přihlásil a dostal na pražskou FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, kterou jsem vystudoval i přes to, že mi sláma koukala z bot a sebevědomí se rychle a řádně osekávalo realitou. Protože se u nás scenáristikou nedá uživit, dělal jsem pak všechno možné - textaře v reklamní agentuře, novináře ve Večerníku Praha, public relations v České televizi, odborného redaktora v časopise PC World, v internetovém portálu Tiscali, nyní dělám v časopise DiViDi. Sem tam si pro sebe napíšu nějakou úvahu, povídku, scifi, detektivku, a sem tam se mi podaří nějakou pokoutně vydat. Zkrátka, blogující brouk Pytlík jméno mé.
Pavel Kopeček (*1964, Kyjov)
Teologii dokončil v Olomouci a poté pokračoval ve studiu liturgie a sakrální architektury na římském Sant Anselmu, včetně studia křesťanské archeologie na Papežském archeologickém ústavu v Římě. Nyní přednáší liturgiku na teologické fakultě v Olomouci a v Praze, je knězem brněnské diecéze. Zajímá se o sakrální umění a kulty, jak si můžete sami povšimnout.
Matej Misturik (*1987, Bratislava)
Narodil som sa ako prvý syn (a zatial jediný) mojim rodičom v Bratislave. Po základnej škole som opustil svoje rodisko, aby som vyštudoval katolícke gymnázium v Šaštíne-Strážoch. Po maturite som sa odobral do Talianska, kde na Bolognskej univerzite študujem Medzinárodné vzťahy a diplomáciu. Rodinu ani iné záväzky zatial nemám, takže sa možem venovať svojim oblúbeným činnostiam ako je štúdium v mojom obore a cestovanie.
Fjodor Tatarinov (*1963, Moskva)
Absolvoval jsem Matematickou fakultu Lomonosovy univerzity v Moskvě, ale už od diplomky se zabývám ekologií, přesněji řečeno aplikovanou matematikou v ekologii. V letech 1996-2001 jsem studoval na Lesnické fakultě v Brně, kde jsem dokončoval doktorát. V Česku jsem ještě pár let zůstal. V letech 2004-2006 jsem se podílel na grantovém výzkumu v oblasti lesnictví. Teď jsem zase v Moskvě, odkud přispívám do Umlaufovin. Občas také píši povídky, posílám pravidelné příspěvky do jednoho ruského internetového fóra apod. Jsem ženatý, manželka maluje ikony a pohoří na obrázku je Sinaj.
Marie Kopřivová (*1972, Dačice)
Narodila jsem se na česko-moravském pomezí, v krásném místě, odkud už nejsou vidět Dukovany a ještě není vidět Temelín. Teď bydlím v Praze, i když na okraji, ze kterého je zatím vidět pole. V Brně jsem vystudovala češtinu a historii na FF MU, v Praze matematickou lingvistiku na FF UK, kde i pracuji v Ústavu Českého národního korpusu. Tam se snažím z toho, co někdo česky napíše nebo řekne, dělat vědu a připravit to i pro další lidi, aby z toho také mohli dělat vědu. Mám ráda svého muže, hory a kočky. Ráda vařím, směju se a dumám o andělech.
Ingrid Hašková (*1980, Zvolen)
Narodila som sa vo Zvolene ako jedináčik. Nakoľko moja pamäť siaha bolo to v roku 1980, ale to viem iba zo správ mojich rodičov. Vyštudovala som všeobecnovzdelávacie Gymnázium Andreja Sládkoviča, slávneho to štúrovského básnika v Krupine. V mojich ďalších skromných študijných pokusoch som pokračovala na Teologickej fakulte v Bratislave od roku 1999 ako študentka Filozofie, ktoré som ukončila rokom 2006. Podarilo sa mi získať stáž na Filozofickej fakulte University Karlovy v Praze v ak.r. 2003-2004 u Mgr. Petra Dvořáka PhD. Ďalšie moje študentské pokusy budú smerovať na Teologickú fakultu University Karlovy v Praze, kde sa budem venovať štúdiu Náboženských nauk. Som človek dosť všestranného charakteru. Zaujímam sa o kunsthistóriu, preto som si urobila Průvodcovský kurs Prahou, v ktorej už ostávam. Medzi moje záujmy patrí divadlo, hlavne opery a návšteva pamiatok v Čechách, najradšej mám tie gotické. Pasívne sa podľa nálady a času zúčastňujem prednášok súčasného kritického filozofa Jiřího Fuchsa, píšem do časopisu Distance.
Jitka Hrušková (*1960, Brno)
Pocházím z města a přesto jsem si už v dětství zamilovala lidovou písničku, kroje, tanec a cimbálku. Přátele jsem našla v brněnském folklórním souboru "Javorníček". Zájem o muziku mě přivedl na brněnskou Konzervatoř (1975 - 1981) a později do bratislavského SĽUKU. Po svatbě jsem se vrátila do Brna, profesně se věnuji dětem na hudebních školách i soukromé výuce. S manželem jsme hrávali a občas ještě hráváme v různých brněnských cimbálkách, i naše dospělá dcera má muziku jako jeden ze svých koníčků. Vystudovala jsem dálkově CMTF Olomouc (2007). K mým oblíbeným činnosti patří cvičení, bloumání lesy a ponoření do ticha.
Štefan Šrobár, Mgr. Ing. CSc. (*1945, Bratislava)
Po absolvovaní Agronomickej fakulty na VŠP v Nitre pracoval ako vedecký pracovník v odbore poľnohospodárska fytopatológia a ochrana rastlín. Po ukončení štúdia teológie na CMBF UK v Bratislave sa venuje predovšetkým teologickej publicistike a biblickej exegéze. Je autorom viacerých odborných článkov. Jeho príspevky (hesla a potréty teológov a filosofov) najdete predovšetkým v rubrike teologie a také filosofie.
Borek Tichý (*1965, Jablonec nad Nisou)
Od 1989 šťastně ženat s Evou, zdravotní sestrou. Otec dvou hodně rozdílných dětí - Anny (1990) a Josefa (1997), z kterých občas ztrácí nervy. Rodina bydlí v bytě v osmém patře cihlobetonového věžáku v Jablonci nad Nisou. Původně chtěl studovat uměleckoprůmyslovou školu, ale nechtělo se mu trénovat kreslení k přijímacím zkouškám. Skončil pak jako absolvent Střední ekonomické školy v Jablonci nad Nisou a VŠE v Praze, obor ekonomika zahraničního obchodu (1987). Po krátké kariéře v podniku zahraničního obchodu začal mít pocit, že něco vážně není v pořádku. V roce 1998 přijal křest v kostele Srdce Ježíšova (Herz-Jesu Kirche) v Jablonci nad Nisou. V současnosti pracuje v obchodním oddělení skláren v Desné v Jizerských horách. Nejí špenát. Zajímá se o nevšední momenty všedního života. Domluví se anglicky a španělsky. Ještě se nerozhodl, co bude v životě dělat doopravdy. Hledá to v knihách, z jejichž množství v malém bytě manželka šílí. Má zvláštní zálibu v andělech (především strážných) a myslí si, že andělé náklonnost opětují.

Dagmar Pohunková (*1929, Vídeň)
Od roku 1938 žiji v Čechách, vystudovala jsem lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze a promovala v roce 1953. Na umístěnku se dostala do Ústí nad Labem, po návratu do Prahy jsem krátce působila v Ústavu zdravotní výchovy, odkud jsem vypadla po prověrce v roce 1958. Pak následovalo osm let v ordinaci jako praktická lékařka v Hořovicích, od roku 1968 redaktorování v nakladatelství Avicenum a díky Pražskému jaru i ve Vydavatelství České katolické charity. Po prověrkách 1970 jsem ku podivu skončila na Výzkumném ústavě endokrinologickém v Praze, který měl nedostatek lékařů. Pracovala jsem hlavně na diagnostice, terapii a výzkumu karcinomu štítné žlázy. Od šedesátých let jsem byla činná literárně pro samizdat jako překladatelka (němčina, angličtina), lektorka a redaktorka (s Josefem Zvěřinou pro Via, potom dlouhodobá spolupráce s Oto Mádrem), podílela jsem se na dokumentu Charty 77 o zdravotnictví. Po roce 1991 jsem byla šéfredaktorkou Zdravotnických novin, členkou a pak i předsedkyní etické komise ministerstva zdravotnictví, bioetické komise Rady vlády pro výzkum a vývoj ČR a bioetické komise ČBK. Jsem rozvedená, sama jsem vychovala syna a mám dvě dospělá vnoučata. Baví mne pozorovat svět a podle možností v něm dělat něco křesťansky dobrého.
Helena Kafiová (*1956, Vsetín)
Pracuji jako zdravotní sestra a navzdory těžkostem ve zdravotnictví se po jiné profesi neohlížím. Poměrně krátkou dobu jsem babičkou. Mám ráda lidi, společnost přátel, ale i samotu, cestování a toulání se po světě i pobyt v mém malém 1+1, ráda poznávám novoty a zároveň lpím na dávných jistotách. Občas strkám nos do věcí kterým nerozumím a po kterých mi nic není.
Jarka Devetterová (*1945, Hradec Králové)
Téměř celý svůj dlouhý život bydlím se svým mužem Miloslavem v domě, kde jsem se narodila a který postavil můj děd. Pevně zakotvena, dnes již také důchodovým zabezpečením, jsem stále na cestě. Vychovali jsme tři děti, dcera Andrea je instrumentářkou na chirurgii, syn Miloslav přírodovědecky bádá. Syna Jaroslava si převzal Pán do své péče. Máme šest vnoučat. Celý svůj produktivní život jsem se věnovala počítačům, před revolucí jako systémový inženýr, po revoluci jsem učila na Universitě HK Informační systémy. Formována ignaciánskou spiritualitou, věnovala jsem se též 17 roků výuce náboženství, mým koníčkem je kreativní katecheze s biblickými postavičkami pro děti a rodiče.
Jiří Dynka (*1959, Luhačovice)
Absolvoval ZDŠ Luhačovice, gymnázium ve Zlíně a VUT (fakultu stavební) v Brně; zde byl zaměstnán jako projektant Výzkumného ústavu průmyslového stavitelství, než se rozhodl, aby se mohl cele věnovat poezii, odejít pracovat do kotelny v Praze; ženatý, dvě dcery.
Cecílie Černochová - Kudělová (*1982, Bílovec)
Momentálně pracuji jako lektorka výtvarných dílen a angličtiny v Kofoedově škole. Tato škola je netradiční nejen svým názvem, ale i cílem. Nemá nic společného s Kofolou, pro zvědavce viz naše stránky. Ve volných večerech ilustruji knížky (nejen, ale zatím hlavně) pro děti, dělám grafiku různých webovek, letáků, plakátů a různé jiné grafiky. Velkou láskou je můj nevypočitatelný manžel, hudba a zpěv, knihy, zdolání hor jakýmkoliv způsobem a mladí lidé. Malou ukázku tvorby najdete na mých stránkách.
Kateřina Vojvodíková (*1982, Frýdek-Místek)
Roku 2004 jsem absolvovala Janáčkovou konzervatoř v Ostravě v oboru hra na varhany, následovalo studium Pedagogiky a hudební výchovy pro středoškoláky na PdF v Olomouci, které jsem ukončila roku 2008. Krátce jsem vyučovala hudební výchovu na víceletém gymnáziu ve Frýdku, v letech 2007-2009 pedagogiku a didaktiku na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a od roku 2001 dosud vyučuji na Základní umělecké škole duchovní hudby ve Frýdku-Místku hru na varhany, klavír a hudební nauku. Ve farnosti Místek vypomáhám jako varhaník. Kromě své práce mám ráda dobré knihy, dětský smích a mým oblíbeným místem, kam se ráda vracím je sv. Hostýn.
Jana Němečková (*1976, Boskovice)
Mám ráda Českomoravskou vrchovinu, na jejímž pomezí jsem se narodila, a do puberty žila s mými úžasnými rodiči. Podařila se jim ještě moje mladší sestra. Líbí se mi zámek v Bučovicích, kde jsem absolvovala střední školu. Obdivuji Pardubice, kde lidi jezdí na kole, a já tam studovala dopravu, abych se nějak uživila. Od začátku tohoto století pracuji v Brně, které, jak kdosi krásně řekl, má nádraží v pohybu. Vyznávám katolickou církev a od mala chodím do kostela. Stále se učím milovat Boha, a studium teologie mi to nijak neusnadňuje. Žiji sama v satelitu pod Kuřimskou horou. Jsem zamilovaná. Baví mne jakýkoliv pohyb do kterého musím vložit vlastní energii. Mám ráda výzvy, a tou je psát do Umlaufovin.
Rafał Marciniak (*1985, Havířov)
Pocházím z Těšínského Slezska, už po prvním pohledu na mé jméno je jasné, že se mé kořeny odvíjejí od polské menšiny žijící na tomto území. Už pár let studuju v Brně psychologii a religionistiku, ovšem asi nejvíc energie vkládám do hudby - hraju v kapelách a podílím se na organizaci koncertů.
Jan Sapák (*1957 Brno)
Jsem architekt, původně vyučený truhlář a umělecký truhlář. V minulosti jsem se zajímal také politikou a občas mě zajímá i nyní. Vedle architektury se ohlížím po více věcech veřejných, v posledních letech jsem snad nabyl vědomosti jak, se bojovat s korupcí (či spíše klientelismem) ve veřejné sféře, zejména s jejími sofistikovanými formami (které se nedají natočit skrytou kamerou), které hodlám účinně zužitkovat. Také soutěžní právo. Publikuji především odborně, zde pak v obdivu a starého přátelství k Vaškovi U. a také z víry, že to má smysl. Jsem ženatý a mám dceru a syna.
Petra Jarošová (*1972 Most)
Narodila jsem se mamince Libuši a tatínkovi Petrovi a jsem jim za mnohé vděčná. Mám ještě mladší sestru, která zajišťuje pro náš rod další generace, takže kde se vzaly tu se vzaly dvě holčičky, Týna a Neli, moje milované překrásné neteře. Jsem umělecky cáknutá a celkem si vystačím s vnitřním životem. Zásadní zlomy v mém životě víry se udály kocháním se přírodou a dobrovolným a radostným vysedáváním v kostelích a kaplích (v tom Tichu). Moje nejoblíbenější vtipy jsou o tom, jak v nebi budou: jenom katolíci, jenom baptisti, jenom muslimové. Miluji adrenalinové sporty, proto jsem se rozhodla učit na střední škole (a realita předčila mé očekávání). Jsem neustálý pozorovatel a obdivovatel. Mám ráda přirozenost a všechno, co On stvořil, vidím jako krásné a čisté. Co mě vždycky dostane jsou mimina a zvířata. Věřím, že to, o co tu jde, je láska.
Jiří Vander (*1976, Vsetín)
Psycholog a poutník. V současné době jsem asistentem na Fakultě sociální studií Masarykovy univerzity, kde vedu kurzy základů psychologie, aplikace psychologie pro sociální práci, sociální práce s lidmi s psychózou, pozitivní psychologie a psychologie náboženství. Putuji po českých a moravských horách, chodím pěšky křížem krážem mezi poutními místy. Foto mě zachycuje na Svatém Hostýně po šestnáctihodinové 60 km dlouhé cestě z Velehradu. Putování je pro mě jednotou těla (chůze), ducha (modlím se růženec) a přírody (která reprezentuje dary, jimiž nás Bůh obdarovává).
Martin Lejsal (*1967, Nymburk)
Jsem vystudovaný programátor na Vysoké škole ekonomické v Praze. Následné studium protestantské teologie a devítileté působení jako duchovní mi poněkud zrelativizovalo pojetí světa na úrovni 0 a 1. V současné době pracuji již desátým rokem ve státním sektoru. Nejprve na ministerstvu zemědělství (korupce fakt existuje) a nyní na Nejvyšším kontrolním úřadu. A tam se věnuji kontrolám investic do IT oblasti ve státní správě. Nesmírně rád cestuji, čtu a miluji příběhy v jakékoliv podobě. Aktuálně se chystám dálkově studovat katolickou teologii na KTF UK v Praze.
Květa Pohlhammer Lauterbachová (*1952, Praha)
Štírka, která se pokouší celý život prokousat tajemstvím života. Matka dvou synů a jedné dcery, babička pěti vnuků. Nedobrovolná absolventka VŠE, obor finance a dobrovolně vzdělávající se v disciplínách, které mi nebyly umožněny studovat na universitě. Věčně zvídavá studentka, která nepovažuje ovšem za vzdělanost sbírání titulů. Ctitelka profesora Machovce a básníka Rilkeho. Místo akademické dráhy se věnovala od 90. let podnikání, aby uživila své děti, na které byla sama, na studiích. Přes osvětlování kostelů, chrámovou hudbu a jednu jeptišku, se dostala k víře. Přes víru a hudbu nakonec i k manželovi. Svůj životní sen, hru na klavír a varhany začala realizovat ve 46 letech. Mluvím pěti jazyky a cítím se být víc Evropanka než Češka. Žiju střídavě v horách v Horním Rakousku a Dolním Dvořišti, část života jsem prožila i v Itálii. Jsem vděčná, že jsem nemusela zažít ve svém životě válku.
Helena Hladilová (*1978, Boskovice)
Vyrůstala jsem v krajině, kde "Vysočina nabírá dech" jak pravil básník František Halas, který si Kunštátsko velmi oblíbil. Snad i to částečně způsobilo, že jsem opustila rodinnou stavařskou tradici a neuváženě zběhla na humanitní studia. Vystudovala jsem italštinu a latinu na FF MU v Brně, abych následně zakotvila jako zaměstnanec outsourcingové firmy, který na vlastní kůži zakouší, co to znamená pracovat v globálním světě - v dobrém i v tom horším, co to přináší. Volné chvíle si ráda zpestřuji četbou Vergilia nebo Petrarky, kdy mne nepřestává fascinovat krása a myšlenky jejich pozoruhodných děl.
Štěpánka Klímková (*1978, Dvůr Králové nad Labem)
Pocházím z Podkrkonoší, vystudovala jsem VŠCHT v Praze a nyní působím v Liberci na TUL jako doktorandka, odborná asistentka a "výzkumnice". Poslední dobou jsem nabyla jsem přespříliš zkušeností s nepoctivým jednáním lidí, kterým jde především o moc a peníze. Vadí mi, že se v naší zemi řeší problémy často tak neefektivně, manipulativně, v rozporu s demokratickými principy i zdravým rozumem. Naštěstí jsem pozitivně laděná bytost a tíhu světa si kompenzuji sportem (wing-tsung, běh, bruslení, cyklistika, lyžování, atd.), čtením, veršováním, tancem, malováním, jsem členkou Úplně nenormálního ochotnického spolku (http://www.divadlounos.cz/). Také mám moc ráda přírodu, především hory.
Václav Umlauf (*1960, Luhačovice)
Na tohoto pána si klikněte zde.