redakce

(5. 8.)
Nachazíte se na staré úvodní stránce Umlaufovin!!!

Nová titulní stránka se nachází zde.
Tato stránka se již nebude aktualizovat a bude sloužit pouze jako archiv. Prosíme, upravte si své záložky nebo oblíbené položky, na novou vstupní stránku.
Děkujeme.

Ne Po Út St Čt So Ne

Liturgie hodin Modlitby pro dnešní nebo jakýkoliv den...Liturgický kalendářLit.kalendář na rok

Sodomité, Kant a Abrahám

(17. neděle v mezidobí)

Ježíš chválí vytrvalou modlitbu, Abrahám vytrvale smlouvá, Pavel vytrvale opakuje, že Ježíš smazal svou krví dlužní úpis začínající u Adama. Trpělivost a vytrvalost přináší růže, tolik v kostce k obsahu dnešních čtení. Smlouvání Abraháma má něco do sebe. Jde o nesobecké jednání, protože vyhlazením Sodomy mohl tento kočovník pouze získat: zmizeli by potenciální nepřátelé, jeho ovce a kozy by dostaly novou pastvu a při troše štěstí by si zvětšil území, dostal by se k novým polnostem a ke zdrojům vody. O ty i dnes zuří na Blízkém východě nelítostný boj, který prozatím suverénně vyhrává stát Izrael na úkor svých sousedů. Abrahám stavěl na jiném principu, kantovském. Pro Immanuela Kanta platí, že člověk se nikdy nesmí stát prostředkem či nástrojem pro jiné cíle; lidská bytost je cílem sama o sobě, účelem konečným a definitivním. V tomto zdůvodnění spočívá jádro filosoficky pojaté lidské důstojnosti. Jistě, dnes jako dříve nás instrumentalizuje kdekdo: makáme v práci na jiné, politikové v tomto státě se předhánějí v demagogii, ani v církvích mnohdy nemáme větší hodnotu než naše peněženka nebo náš společenský vliv. Abrahám smlouval s Hospodinem o sodomské hříšníky. Moc o nich nemluví, protože starozákonní Bůh nemá hříšníky rád. A všechny církve nás horlivě ujišťují, že Bůh se sodomitů téměř štítí. Ale Abrahám byl pouze věřící, sice první svého druhu, ale mimo církev. Snad proto bojoval i za sodomity, což by mu vytkli nejen politicky korektní lidovci, ale i mnoho upřímných katolických aktivistů.

Pokračování zde.

Spravedlivý vlk a Boží koza

(18. neděle v mezidobí)

Kazatel úpí, že všechno je marnost, Ježíš se zase nechce vtáhnout do rodinného sporu o majetek, o němž mnozí víme z vlastní hořké zkušenosti, že probíhá naprosto nemilosrdně a mnohdy až do hrobu. Do toho notuje Pavel svou známou písničku o tom, že máme usilovat o věci přicházející shůry, a že nemáme být chamtiví. Nic proti tomu, ale podívejme se věcem na zoubek. Ježíš nechce být v předloženém sporu ani "soudce" (kritén) a ani "odhadce a dělitel majetku" (meristén). O podstatě sporu nic nevíme, třeba šlo o věc vážnou. Třeba měl Ježíš někomu opravdu dopomoci k právu, a on se na to vykašlal. Tím vlastně odmítl úlohu rabína, jehož základním posláním je i v dnešní židovské komunitě rozsuzovat spory podle Tóry a podle jejího pozdějšího výkladu, tedy podle Talmudu. Problém tkví jako obvykle v Ježíšově bezbřehé radikalitě. Ne že by měl něco proti majetku: staraly se o něj zámožné ženy, občas hodoval u vyšších vrstev a protože kromě dělání zázraků už nepracoval, musel jej někdo po tři léta živit. Jistě nebyl tak idealistický, aby neviděl, že když si sám na živobytí nevydělává, někdo to musí dělat na něj. Čertovo kopýtko vidím v řeckém slově "merisasthai", kdy je vyzván k soudnímu dělení majetku ("rozdělit se o dědictví", Lk 12,13). Bůh, na jehož stranu se Ježíš bezvýhradně staví, chce totiž všechno. Lid je jeho výhradním dědictvím, pak ještě Palestina, čili Zaslíbená země, a pak i celý svět, protože ho stvořil. Ježíš po vzoru svého táty považuje mnohé věci za nedělitelné. A zde má rozhodovat, i když v rámci platné a zákonné instituce rabinátu, o dělení majetku. Má spravedlivě určit, který díl (méros) z dědictví komu připadne. Ježíš odmítnul účast na distributivní spravedlnosti, protože optuje pro spravedlnost totalitní, holistickou. Je-li celá země Hospodinovým podílem (méros), pak ji nelze dále kouskovat pro osobní zájmy, i když je toto kouskování spravedlivé a společensky uznávané.

Pokračování zde.



<       Archiv

Foto: Jana Šefrová



Březen 2011

To víno bylo zralé akorát
Sladké i trpké, zdá se
To víno, ročník šedesát
Tvé krvi podobá se

To víno, přesně tvůj styl
Na stole mezi námi stálo
A nikdo z nás se nenapil
Proč? Bylo ho snad málo?

Ta láhev na tom stole stojí dál
Jen židle okolo už prázdné jsou
Ty dávno stojíš opodál
Já ještě držím sklenku svou

Tak otoč se a popadni tu láhev vína
A trpce sladké z ní pij
Víno je dar, zde neřeší se vina
Tak nalij mi! Nalij plnou a žij

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Antigoné

Dnes nesmrtelnost v černý závoj oděna
By do svitku, jenž v rukách Kleió svírá,
Život dobrý vepsán ten
Co věky bdí a s bohy nenávratně splývá
Až Kalliopé zpěvem svým
Ji opětovně zavolá
K novému zas životu tu stojí vzkříšena
Lkát netřeba!
Jen v temnotě se světlo uzřít dá
Že vina se vine, to mnohý zná
Osudu neujde ni král, ni lid, ni duše jediná
Tak komu zvoní hrana dnes
Když tys, Antigoné, zas věčný život zvolila?

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Jak zvláštní ...
Jeden okamžik; a je i není
Prázdnota
Vyplnila zář slunce
Světlem luny
Tak slaboučkým
Že nevidím, nevím a nechápu
Tuto zvláštní ne-existenci
Ničeho
Volám: Nejsi i jsi můj okamžiku
Zvláštní ...

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Ze stejných kořenů pijeme život
Na louce plné poupat
Uschlých a šedivých

Pod stejnou oblohou dýcháme volnost
A někdy
Někdy rozkveteme

Stejnými pocity malujeme štěstí
A naše barvy jen zvolna blednou
Když umíráme

V kytici květů

Hana Dujčáková

Variace na spoutaného


Prométhea

Sklonils hlavu, člověče
Převzácných darů boha zapomněls, jak žít
K zemi se vážeš a v sebe jen hledě
V chladu prodléváš.


Ó vznešený Prométhee,
Pro tyto lidi bojovals a pro ně strpěls trýzeň
Od bohů Tobě seslanou?


Pozvedni hlavu, člověče!
K hrdinné cestě povznes se zrakem
Druhů, v jichž hrudi plamenem zažehnut zas
Tvůj oheň...

Hana Dujčáková

Corcovado


Stan Getz & Joao Gilberto

Brazilie na konci padesátých let a začátku šedesátých let prožívala období prosperity a rozvoje, podle avantgardních návrhů Oscara Niemeyera se stavěla nová metropole Brasília, utvářela se silná střední třída. Její hymnou se stala bossa nova - hudba plná štěstí, smutku, lásky a stesku, kde se vkusně mísila samba, jazz a klasická hudba. Zakladateli tohoto stylu byli dobře vzdělaní, bílí obyvatelé lepších čtvrtí, pro které byla hudba z černých, chudinských čtvrtí příliš hlučná a rytmická. S příchodem vojenské diktatury v roce 1964 se idyla rozpadla, objevila se cenzura a pronásledování, a tak mnoho tvůrců bossa novy, jako byl například Gil Gilberto, začalo tvořit hudbu protestu. O to melancholičtěji zní deska Getz/Gilberto jeho jmenovce Joao Gilberto, kterou rok před těmito událostmi nahrál spolu se svou manželkou Astrud a americkým saxofonistou Stanem Gilbertem. Z této desky pochází hit „The Girl from Ipanema“, který vnesl bossa novu do celosvětového povědomí, a také skladba „Corcovado“ o tichých, klidných nocích a hluboké lásce při krásném pohledu z okna na horu Corcovado.

Rafal Marciniak

Goldie - Timeless:


Inner City Life / Pressure / Jah

V roce 1995 vydává britský hudebník Goldie desku nazvanou Timeless, která je často považovaná za nejzásadnější desku právě se rodícího hudebního stylu - drum`n`bass. Tento nový styl elektronické hudby je charakteristický výraznou basovou linkou a zlomeným rytmem vycházejícím z předcházejícího stylu příhodně nazvaného jungle. Kriminalita, gangy a nesnadný život v městské džungli představovaly časté témata junglových skladeb, určitou ozvěnu (i když v jiné formě) těchto nálad lze najít i ve skladbě otvírající Goldiho desku. Monumentální skladbu "Timeless: Inner City Life / Pressure / Jah" tvoří tří na sebe navazující částí. První část "Inner City" se stala hitem, který pomohl vnést drum`n`bassový žánr do širšího povědomí. Text mluví o silném vnitřním tlaku spojeným s životem v městě a potřebě lásky, svobody a otevřené náruče. Zajímavé jsou i následující částí - "Pressure" svým zlámaným, důrazným rytmem sugestivně navozuje pocit obklopujícího tlaku. Finální část "Jah" skrze syntetizátorové, ambientní plochy vyvolává pocit uvolnění a prostornosti.

Rafal Marciniak