(20.5.) Uplynuly dobré dva měsíce od zvolení Argentince Jorge Bergoglia papežem. Zpočátku se zdálo, že papež František zůstane u krásných "gest" - pokorná prosba o modlitbu věřících, důraz na titul římského biskupa, odmítnutí jezdit limuzínou, železný kříž, mše s římskými zametači atd. Ale postupem času začínáme novému papeži víc a víc rozumět a některá témata se opakují: kritika klerikalizace, kariérismu v církevních službách, kritika laiků toužících, aby oni sami byli klerikalizovaní, kritika strnulého tradicionalismu. To vše lze vnímat jako svěží vítr, jako jasné slovo do často tristní vnitrocírkevní situace. Papežova výzva Argentincům, aby nejezdili do Říma na inauguraci a raději věnovali finance chudým vyvolalo obviňování z pauperismu a přispěchali horlivci, aby vše uvedli na pravou míru. Mimochodem, z Česka do Říma to není takový kus, tak proč chytat papeže za slovo, že ano. Navíc nejsme Argentinci. Sociální angažovanost a zdůrazňování církve pro chudé, církve, která nebude uzavřená do kostelů a svých žabomyších sporů, ale bude mít živý zájem o lidi na periferiích. To jsou velké výzvy,navíc od člověka, který zažil hospodářskou krizi v Argentině, zná realitu života ve slumech a ví, kam vede lhostejnost k těm nejposlednějším. Tímto směrem jdou i jeho velká "politická" prohlášení posledních dní, která jasně ukazují, že na prvním místě má stát důstojnost a štěstí lidské bytosti. Instituce - ať církevní nebo politické - tu jsou pro člověka, nikoli člověk pro instituce. Někteří komentátoři ale předpovídají brzký konec "líbánek" médií s novým papežem. Například vatikanista Magister správně podotkl, že sekulární tisk v titulcích vynechával zmínky o ďáblu - pro papeže reformátora se jaksi nehodily. Upozorňuje také, že v morálních a teologických tématech zatím Bergoglio drží linii svého předchůdce Ratzingera (např. mimo církev není spásy, pohled na ženy především jako na matky, odmítání homosexuálních sňatků, odmítnutí eucharistie znovu sezdaným rozvedeným). Zkrátka konzervativci i progresisté si ve výrocích papeže Františka najdou dostatek munice, aby pálili na obě strany. Dva měsíce jsou krátká doba k bilancování, ale jedno je jisté - člověk, jehož oblíbeným obrazem je Bílé ukřižování od Marca Chagalla, nemůže být konformista. Je to ostatně jezuita. S humorem sobě vlastním odpověděl řeholnici na dotaz o krizi v církvi, že on sám je v krizi dvakrát do měsíce. Co my s tím? Mnozí přemýšlivci správně podotýkají, že více než obdivovat gesta, je třeba na Bergogliovo burcování odpovědět - na úrovni laiků i hierarchie. Tak například ve Francii uspěl projekt Diakonia, kde farnosti praktikují preferenční volbu pro chudé nejen ve smyslu charity, ale zvou je do svého středu s vědomím, že bez hlasu chudých není církev úplná. Co zkusit něco podobného i u nás? Možná bychom tu pak měli méně katolíků typu jistého ministra, který holčičku s amputovanou končetinou považuje za soběstačnou a bez nároku na téměř jakoukoli podporu ze strany státu. (Helena Hladilová)

Ne Po Út St Čt Pá So Ne

Liturgie hodin Modlitby pro dnešní nebo jakýkoliv den...Liturgický kalendářLit.kalendář na rok

Postmoderní letnice

(Slavnost Seslání Ducha svatého)

Abychom rozuměli letničnímu rumrajchu, který se strhl dopoledne v Jeruzalémě roku neznámého, musíme začít od Adama, přesněji řečeno od stavby babylónské věže. Tehdy byl svět stejně moderní jako pod americkou administrativou. Multipolární rozdělení padlo pro nedostatek šípů a měděných plechů pro válečné vozy. Jedna velmoc se rozhodla, že všichni obyvatelé Země budou mluvit jedním jazykem, protože učení cizích řečí nestojí za námahu. K angličtině přibyla technologická převaha, tehdy vyjádřená výdobytkem mezopotámského stavebního umění známého pod názvem "zikkurat". Nesmrtelnosti chtěli stavitelé dosáhnout tím, že se jejich stavba dotkne nebe: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." (Gn 11, 4) Multipolární svět nebyl v módě. Moc sjednocuje mocné tím, že je staví proti ostatním. Stavba se nepovedla, protože Hospodin dopustil babylónské zmatení jazyků, ze kterého žijí všechny jazykové školy světa. Najednou bylo pluralismu až příliš, jako v dnešní rozhádané Evropě sužované mocenskými sny přerostlých trpaslíků. Žít v zakletí koloniální zlaté minulosti a zašlé slávy národního státu nikomu neprospívá.

Pokračování zde.

Jak heretikové k nejsvětější Trojici přišli

(Slavnost Nejsvětější Trojice)

Ježíš byl vševědoucí, a tudíž dobře věděl, že apoštolové nemohou jeho poučování snášet donekonečna. I praví doslova a do písmene v Janovi: "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli." (Jn 16,12) Dnešní veledůstojný svátek největšího tajemství naší víry, kohabitace tří božských Osob ve společné nebeské domácnosti (řecky oikeiosis), pravděpodobně zapadá do Ježíšova oprávněného pesimismu ohledně naší schopnosti chápat teologicky registrované soužití oněch tří svrchovaných Partnerů. Historie spásy, skrze kterou Trojice s více či spíše méně zvědavým lidstvem komunikuje, je plná nedorozumění. Nejprve se zjevil Otec Abrahámovi a Mojžíšovi, ale nějak to nefungovalo, protože jej lidé zaměnil za množství jiných, méně důležitých bohů. Pak přišel jeho Syn, ale ten byl ukřižován. Stalo se to nedopatřením, řekněme na základě teologického omylu Vyvoleného národa, který věřil a dodnes věří na jednoduchý a nekomplikovaný monotheismus. Bůh může být jen jeden a je prý zcela jistě bezdětný. Ježíš dobře věděl, že s biblicky kodifikovanou vírou nemůže nic dělat, protože je pravdivá. Janův retrospektivní pohled jej proto nechává pronášet ona zlatá slova o seslání Přímluvce, který má konečně vše uvést na pravou dogmatickou míru: jedna božská podstata, tři Osoby.

Pokračování zde.


<       Archiv

Foto: Jana Šefrová



Březen 2011

To víno bylo zralé akorát
Sladké i trpké, zdá se
To víno, ročník šedesát
Tvé krvi podobá se

To víno, přesně tvůj styl
Na stole mezi námi stálo
A nikdo z nás se nenapil
Proč? Bylo ho snad málo?

Ta láhev na tom stole stojí dál
Jen židle okolo už prázdné jsou
Ty dávno stojíš opodál
Já ještě držím sklenku svou

Tak otoč se a popadni tu láhev vína
A trpce sladké z ní pij
Víno je dar, zde neřeší se vina
Tak nalij mi! Nalij plnou a žij

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Antigoné

Dnes nesmrtelnost v černý závoj oděna
By do svitku, jenž v rukách Kleió svírá,
Život dobrý vepsán ten
Co věky bdí a s bohy nenávratně splývá
Až Kalliopé zpěvem svým
Ji opětovně zavolá
K novému zas životu tu stojí vzkříšena
Lkát netřeba!
Jen v temnotě se světlo uzřít dá
Že vina se vine, to mnohý zná
Osudu neujde ni král, ni lid, ni duše jediná
Tak komu zvoní hrana dnes
Když tys, Antigoné, zas věčný život zvolila?

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Jak zvláštní ...
Jeden okamžik; a je i není
Prázdnota
Vyplnila zář slunce
Světlem luny
Tak slaboučkým
Že nevidím, nevím a nechápu
Tuto zvláštní ne-existenci
Ničeho
Volám: Nejsi i jsi můj okamžiku
Zvláštní ...

Hana Dujčáková

Foto: Jana Šefrová

Ze stejných kořenů pijeme život
Na louce plné poupat
Uschlých a šedivých

Pod stejnou oblohou dýcháme volnost
A někdy
Někdy rozkveteme

Stejnými pocity malujeme štěstí
A naše barvy jen zvolna blednou
Když umíráme

V kytici květů

Hana Dujčáková

Variace na spoutaného


Prométhea

Sklonils hlavu, člověče
Převzácných darů boha zapomněls, jak žít
K zemi se vážeš a v sebe jen hledě
V chladu prodléváš.


Ó vznešený Prométhee,
Pro tyto lidi bojovals a pro ně strpěls trýzeň
Od bohů Tobě seslanou?


Pozvedni hlavu, člověče!
K hrdinné cestě povznes se zrakem
Druhů, v jichž hrudi plamenem zažehnut zas
Tvůj oheň...

Hana Dujčáková

Corcovado


Stan Getz & Joao Gilberto

Brazilie na konci padesátých let a začátku šedesátých let prožívala období prosperity a rozvoje, podle avantgardních návrhů Oscara Niemeyera se stavěla nová metropole Brasília, utvářela se silná střední třída. Její hymnou se stala bossa nova - hudba plná štěstí, smutku, lásky a stesku, kde se vkusně mísila samba, jazz a klasická hudba. Zakladateli tohoto stylu byli dobře vzdělaní, bílí obyvatelé lepších čtvrtí, pro které byla hudba z černých, chudinských čtvrtí příliš hlučná a rytmická. S příchodem vojenské diktatury v roce 1964 se idyla rozpadla, objevila se cenzura a pronásledování, a tak mnoho tvůrců bossa novy, jako byl například Gil Gilberto, začalo tvořit hudbu protestu. O to melancholičtěji zní deska Getz/Gilberto jeho jmenovce Joao Gilberto, kterou rok před těmito událostmi nahrál spolu se svou manželkou Astrud a americkým saxofonistou Stanem Gilbertem. Z této desky pochází hit „The Girl from Ipanema“, který vnesl bossa novu do celosvětového povědomí, a také skladba „Corcovado“ o tichých, klidných nocích a hluboké lásce při krásném pohledu z okna na horu Corcovado.

Rafal Marciniak

Goldie - Timeless:


Inner City Life / Pressure / Jah

V roce 1995 vydává britský hudebník Goldie desku nazvanou Timeless, která je často považovaná za nejzásadnější desku právě se rodícího hudebního stylu - drum`n`bass. Tento nový styl elektronické hudby je charakteristický výraznou basovou linkou a zlomeným rytmem vycházejícím z předcházejícího stylu příhodně nazvaného jungle. Kriminalita, gangy a nesnadný život v městské džungli představovaly časté témata junglových skladeb, určitou ozvěnu (i když v jiné formě) těchto nálad lze najít i ve skladbě otvírající Goldiho desku. Monumentální skladbu "Timeless: Inner City Life / Pressure / Jah" tvoří tří na sebe navazující částí. První část "Inner City" se stala hitem, který pomohl vnést drum`n`bassový žánr do širšího povědomí. Text mluví o silném vnitřním tlaku spojeným s životem v městě a potřebě lásky, svobody a otevřené náruče. Zajímavé jsou i následující částí - "Pressure" svým zlámaným, důrazným rytmem sugestivně navozuje pocit obklopujícího tlaku. Finální část "Jah" skrze syntetizátorové, ambientní plochy vyvolává pocit uvolnění a prostornosti.

Rafal Marciniak