Johaness Brahms

Romance, op. 118, N° 5

Ohromný rozvoj kapitalistické ekonomiky nesl víru v neomezené možnosti a schopnosti člověka a založil představy o stálém pokroku společnosti. Jenže pak následovaly hospodářské krize (první započala v Anglii 1825) spojené s nerovnoměrným rozdělením kapitálu, v jejichž důsledku se lidé stěhovali z venkova do průmyslových center a podporovaly tak nucenou emigraci, tenkrát do Severní Ameriky. Z osvícenských ideálů, které člověku nabízely šanci na nový život, postupem času zbylo pouhé torzo. Umělci ovlivnění romantismem hledali prostředky, kterými by vyjádřili svou nespokojenost a ve svých dílech si vytvářeli vlastní idealizovaný svět. Někteří z nich se zapletli do politických bojů, což se odrazilo na tehdejší propagandě jejich děl (R. Wagner). Brahms sdílel protiwagnerovské tendence. Odklonil se od experimentů tzv. "hudby budoucnosti" a vrací se zpět k ověřeným jistotám minulosti. Neodmítá hudební vývoj jako takový, ale chce vrátit do hudby určitý řád a formu. Jeho hudební styl je klidný a vyrovnaný, melodie je plná citu a výrazové hloubky, často bývá melancholická a smutná. Přímo nás vybízí, abychom se po vzoru starých romantiků na chvíli zastavili a zasnili, utekli do svého světa před ekonomickou, politickou a celospolečenskou krizí, všech těch lumpáren, které nás dostihují den co den. A nechali se unést třebas krásou tvaru a bělostnou čistotou padajících sněhových vloček...

Kateřina Vojvodíková

John Frusciante


For Air

Po smrti předávkováním Hillela Slovaka - prvního kytaristy kapely Red Hot Chili Peppers, nastoupil na jeho místo v kapele mladý talentovaný kytarista John Frusciante. S kapelou Red Hot Chili Peppers stihl natočit dvě úspěšná alba, obzvlášť druhé album "Blood Sugar Sex Magic" započalo obrovskou popularitu této kapely, se kterou se ovšem samotný Frusciante vypořádával obtížně. Krátce po začátku světového turné odchází z kapely a snaží se dál sólově tvořit, ovšem začíná trpět těžkou depresí, kterou zahání heroinem. V letech 1992-97 se Frusciante utápí v drogové závislosti, izoluje se a prakticky nevychází ze svého domu v Kalifornii. Toto smutné období dokumentuje jediný rozhovor, který v tomto období poskytl Frusciante, vyhublý a zbídačený drogami. Frusciante přiznává, že desku Smile from the Streets You Hold z roku 1997 vydal kvůli získání peněz na drogy. Byla nahraná v jeho domě velmi primitivním způsobem, většinou se jedná o akustické skladby, které doplňuje často nečitelný, občas přerušovaný kašlem, zpěv, jenž dokumentuje špatný zdravotní stav Fruscianteho v tomto období. Atmosféra celé desky je spíše skličující, jediným světlým momentem je instrumentální skladba "For Air", která překvapuje svou lehkostí a klidem. Možná to má co dočinění s jeho slovy: "I v hodně špatných obdobích jsem měl pocit, že je zde vyšší smysl, proč se tyto období objevily. Vždycky jsem se cítil dobře se sebou, vždycky jsem se měl rád, a dokud jsem měl kolem sebe určitou spirituální energii, byl jsem šťastný. Bylo jedno, jestli jsem trpěl, jestli jsem byl nemocný, co mně zajímalo bylo to, že jsem věděl kým jsem byl a byl jsem vždy pyšný na to, kdo jsem." Naštěstí se mu podařilo skoncovat s drogami a v roce 1998 se vrací do Red Hot Chili Peppers, plně se také věnuje svým sólovým projektům.

Rafal Marciniak

Spiral Tribe

Vzrůstající popularita a komercializace taneční hudby způsobila nevoli u části členů této subkultury. Ve Velké Británii se z této nespokojenosti rodí v první polovině 90. let nekomerční proud freetekno, jehož nejvýraznějším projevem se stávají volné taneční party v přírodě, opuštěných průmyslových zónách, či továrních halách. Je kladen veliký důraz na nehierarchičnost a neziskovost a postupem času dochází i k posunu v životním stylu teknařů, který se přibližuje stylu a hodnotám punků, squaterů, hippies a travellerů. Charakter tekno parties (hluk, ilegálnost, nelegální drogy) neunikl pozornosti majoritní společnosti a tak se po policejním zásahu na konci hudebního festivalu v Castelmortonu prosadil zákon proti akcím tohoto typu (tzv. Criminal Justice Act z roku 1994), který v podstatě znemožnil pořádání freetekno akcí ve Velké Británii. Britské soundsystémy ("kmeny", skupiny hudebníků vlastnící vše potřebné k pořádání parties) se proto rozhodly cestovat ve svých dodávkách a pořádat festivaly po celé Evropě a v ostatních částech světa. Tohle byl také osud jednoho z nejznámějších soundsystému Spiral Tribe, který inicioval i Teknival Hostomice v roce 1994, čímž přispěli ke zrodu freetekno scény v České republice a jejímu tradičnímu festivalu CzechTek. Nejslavnější skladba Spiral Tribe: "Forward The Revolution" (viz ukázka) v textové rovině působivě vyjadřuje jejich politicko-hodnotové vymezení. V transové hudbě s psychedelickými dozvuky, lze taky vnímat odkaz ke spiritualitě, která je nepochybně součástí freetekno scény, a která se vyznačuje prvky jako je rituální vnímaní tance, ekologické vědomí, či komunitní, autonomní a politické ideály.

Rafal Marciniak

Sepultura - Ambush

Počátkem roku 1996 vyšla jedna z nejdůležitějších desek rockové hudby. Album "Roots" brazilské kapely Sepultura, ukončil přerod této kapely z death a trash metalových oblastí k jinému pojetí tvrdé kytarové hudby. Kromě zemitého zvuku podlazených kytar a primitivních transových riffů se na tomto albu taky naplno projevily vlivy hudby původních indiánských obyvatel Brazílie. Obrovský úspěch této desky, podpořen velikým množstvím koncertů nezabránil odchodu zpěváka a frontmana Maxa Cavalery do svého vlastního projektu Soulfly na konci roku 1996. V pozadí tohoto odchodu stál konflikt mezi manželkou Maxa Cavalery (a zároveň manažerkou skupiny) a zbytkem kapely a tragická smrt jeho nevlastního syna. Soulfly ani Sepultura po Cavalerově odchodu už nikdy nedosáhly dřívější nápaditosti a energie a tak je "Roots" dodnes patrně nejsilnější výpovědi těchto hudebníků. Max Cavalera mluví otevřeně o své víře v Boha a dle jeho slov album "Roots" bylo první, jenž mu zasvětil. Z hlediska obsahu textů se ovšem nejedná o žádné chvalozpěvy, spíše o kritické reflexe světa politiky, vykořisťování, vzteku, umírající přírody a kmenů v ní. V tomto duchu je taky napsaná skladba Ambush, která začíná bolestnými slovy:
Screaming
For more justice
Amazonia burns
Can you hear them ?
        (Klikněte na obrázek...)

Rafal Marciniak

Santana & McLaughlin


The Life Divine

Tak jako mnoho ostatních příslušníků květinové generace, tak taky dva významní kytaristé Carlos Santana a John McLaughlin našli v sedmdesátých letech cestu k východní spiritualitě, která byla v jejich případě inspirovaná učením indického učitele Sri Chinmoye. V roce 1973 nahráli oba kytaristé album Love Devotion Surrender, které bylo inspirováno učením jejich mistra. Název alba prozrazuje základní prvky filozofie Sri Chinmoye: lásku, oddanost, odevzdání se. Toto album se dá taky považovat za hold jednomu z nejvlivnějších jazzových hudebníku Johnovi Coltranovi, který v roce 1964 nahrál velmi osobní, spirituální album A Love Supreme. Jedna ze skladeb tohoto alba se stala předlohou pro Santanovu a McLaughlino skladbu The Life Divine, ve které se na pozadí orientální hry elektrických kytar mantricky opakuje zpěv o božském řádu a lásce. Přestože většina kritiků a fanoušku toto album nepřijala kladně a samotný Santana se se svým mistrem pár let později rozešel, zůstává toto album silnou autentickou výpovědí o této etapě spirituální cesty obou hudebníků.

Rafal Marciniak

Chad VanGaalen


Molten Light

Před nedávnem vystupoval v Praze kanadský hudebník Chad VanGaalen. Jeho hudba by se dala zařadit do vlny psychedelického folku, kterou tvoří hudebníci spříznění s indie rockovou komunitou, s čímž souvisí fakt, že VanGaalen vydává své desky na kultovním labelu Sub Pop, který je od konce 80 let jedním z nejdůležitějších vydavatelství alternativního rocku. Chad VanGaalen je také schopným tvůrcem animací ke svým skladbám. Píseň Molten Light z alba Soft Airplen z roku 2008 vypráví příběh zločinu a trestu, který je graficky zpracován do pohádkové, děsící podoby. V tomto příběhu dvě postavy po spáchání zločinu zděšeně utíkají, hledají úkryt v kostele a zavřeném domě, ovšem trestu stejně neuniknou. Motiv hříchu, strachu a útěku se dotýká univerzální lidské zkušenosti. Tato zkušenost není zachycena jen v této skladbě ze začátku 21. století, ale je nejspíše stará tak jako lidstvo samo, stačí si připomenout situaci, která nastala po požití plodu ze stromu poznání: "I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě." (Genesis 3,8)

Rafal Marciniak

Terry Riley


A Rainbow In Curved Air

Skladatel Terry Riley je považován za jednoho z nejdůležitějších moderních skladatelů. V šedesátých letech svou skladbou In C zavedl do západní klasické hudby revoluční techniku repetice krátkých paternů. První interpretace této skladby se stávaly komunitními událostmi, kdy jednoduchá repetitivní forma umožnila hudebníkům i posluchačům nevšední, exstatický zážitek. V šedesátých letech samostatné koncerty Rileye měly často podobu improvizovaných "All-Night Concerts", v průběhu kterých hrál na klávesy od večera až do úsvitu, a nutné pauzy vyplňoval páskovými smyčkami své hudby. Jeho repetitivní, hypnotická hudba z částí vycházející z tradice klasické indické hudby ( později studoval u Prandit Pran Natha - mistra indického klasického zpěvu kirana) skvěle zapadla do psychedelické atmosféry šedesátých let. V roce 1969 vyšla deska A Rainbow In Curved Air zachycující toto tvůrčí období. Kromě jíž zmíněných vlivů, je třeba také upozornit na spirituální rozměr Rileyeho hudby, který je důležitým aspektem jeho hudby i v pozdějších letech, kdy se více přibližuje tradiční klasické hudbě. O tomto rozměru samotný Riley v rozhovoru z roku 1992 hovoří těmito slovy: "Dnes ráno jsem zpíval rágu a v jisté chvíli jsem zpíval jeden dlouhý tón a cítil jsem klid, pokoj. Myslím si, že tohle je pro mně vrcholný moment hudby - dostat se do místa, kde není žádná touha, přání, chtění, ani nic dalšího, jen stav bytí v tomto vrcholném bodu. Tehdy se člověk dostává do malé meditace, do místa, které je opravdu klidné. Je to nejlepší místo, ve kterém jsi kdy byl a jakoby neexistoval nic jiného. Pro mně je tohle hudba. Je to spirituální umění. Je to forma pro toto specifické místo."

Rafal Marciniak