Úsměvy sv. Františka

Legendy z jeho života zpívá Jan Křtitel Novák

Čas od času se v rámci církve otevře diskuze o liturgické hudbě a její podobě. Mezi kritiky současné "nemoderní" , "zastaralé" či "nudné" liturgické hudby se najdou tací, kteří si pletou liturgickou a duchovní hudbu. Oba žánry se však od sebe podstatně liší. Duchovní hudba totiž nemusí být liturgická a může být naprosto nevhodná pro bohoslužbu. Liturgická hudba velmi zjednodušeně řečeno zhudebňuje slova liturgie. Duchovní hudba vypovídá o vztahu člověka k Bohu a duchovnu, jinými slovy je to věc skladatele, jak si Boha a duchovno představuje, ať už se to někomu líbí či nikoliv. Z tohoto pohledu jsou na liturgickou hudbu kladeny větší nároky. Nejde o osobní vyjádření autora, ale autor musí hudbu napsat tak, aby byla přijatelná pro co možná nejširší společenství lidí. Při liturgii bychom neměli zpívat tak, abychom vyjádřili, co cítíme, ale zpívat tak, aby všichni mohli přizpůsobit myšlení tomu, co zpíváme. Jak má tedy liturgická hudba vypadat?

Kateřina Vojvodíková

Miloš Bok: Chórové zpěvy pro klášter trapistů

Můj Spasiteli, buď mým Bohem tak prosím dnešního rána.
Mimo Tebe nechci mít žádného jiného Pána.
Modly ve všech podobách rozbíjím na padrť v své duši,
ať nic mi Tebe nezastře, a Tvůj hlas nepřehluší.
Nic nechci znát než Tebe jen, Ježíše ukřižovaného,
Tebe chci vzývat a zvát jediným obsahem života svého.

V nahrávce slyšíme hymnus - část Liturgie hodin (officium), což je denní modlitba církve, či modlitba breviáře. Toto dílo vzniklo na přání českých řeholníků kláštera Sept Fons, kteří zakládali klášter v západních Čechách. Celé dílo slouží k ryze praktickým účelům, pro běžný "modlitební" provoz v klášteře. Během vzniku autor navštívil francouzský klášter, aby poznal trapistickou spiritualitu i jejich hudební kulturu, jejich způsob vyjadřování a mohl zpěvy zkomponovat "na míru". Tyto zpěvy byly a snad stále jsou v různém rozsahu používány bratřími v Novém Dvoře. Formálně se jedná o novodobé chorály určené pro mužskou scholu a varhany. Tradiční chorální zpěv je a capella. Bokový chorály však tolik nevyzní bez doprovodu varhan, v němž slyšíme asi nejvíce odkaz trapistické hudby v kombinaci s Bokovou hudební mluvou.

Kateřina Vojvodíková

Umříti musím

Pro následující období jsem vybrala píseň z Kancionálu českého (1683), který sestavil český jezuita Matěj Václav Šteyer. Po hudební stránce je tato píseň (jakož i ostatní písně) v nejjednodušší možné hudební úpravě, tedy jednohlasá melodie a capella, tj. bez doprovodu. Šteyer redukoval jejich případnou vícehlasou podobu i doprovod. Tímto krokem dal najevo, že jeho kancionál není primárně určen školeným pěveckým sborům či sólovým zpěvákům, ani náročným posluchačům, kteří by vyžadovali hudebně prokomponovanou interpretaci skladeb. Dál pak vyzdvihl textovou složku, která v různých obdobích ustupovala do pozadí. Proto se také tento kancionál stal srozumitelným všemu českému lidu.

Kateřina Vojvodíková

Bohuslav Martinů


Hry o Marii

V nejkrásnějším měsíci v roce, tedy v máji, se konají nejoblíbenější a nejrozšířenější mariánské pobožnosti. Úctu a obdiv k Panně Marii vyjadřovali po celá staletí nejen svatopisci, staří otcové, ale rovněž i umělci jako básnici, malíři či hudebníci. Máme dochované různé legendy, mirákly a podobné středověké hry o Marii, které chtěly připomenout její dobrotivost a lásku k lidu, přímluvu u jejího syna za lid apod. V tomto hudebním sloupečku bych se chtěl podělit o dílo, které na mne velmi silně zapůsobilo. Bohuslav Martinů (1890-1959), skladatel, který prošel tolika jazyky hudební mluvy, jakými byli impresionismus, neoklasicismus či expresionismus se vypracoval až k jemu vlastní hudební řeči. Jeho opera pod názvem Hry o Marii (1933-34), zpracovává 4 příběhy. Každý příběh pochází z jiné literární oblasti a každý je také jinak zpracovaný. Opera je rozdělena do dvou dílů, z nichž každý má ještě kratší prolog a tzv. velkou hru (mirákl).

Tomáš Pindor

PETICE (podle karla krause)

neodvolatelné prohlášení — podepiš
že zachování parku nádherných
(v němž mezi pětisetletým topolem
a dnes rozkvetlým zvonkem
se dějí všechny zázraky stvoření)
je ve jménu ducha důležitější
než celé česko: politického podnikání
bohu vyrážející dech!

Jiří Dynka

Zbigniew Preisner


Requiem For My Friend

Při sledování života běhu posledních dnů jsem přemýšlela, která že skladba by nejlépe doplnila to, co se v posledních dnech událo. Nejvíc pozornosti se pravděpodobně věnuje polské tragédii, která doplňuje velikonoční radostné období opírající se o víru ve vzkříšení. Vše je zahaleno tajemstvím, jak život, tak smrt i vzkříšení… A tak ne náhodou jsem vybrala skladbu polského rodáka Zbigniewa Preisnera, který je znám jako autor filmové hudby. Jeho Requiem for my friend (Requiem dla mojego przyjaciela) z roku 1998 je jeho prvním dílem koncertním, kde se prolínají prvky tzv. vážné i filmové hudby. Zaujaly mě okolnosti vzniku tohoto díla. Preisner spolu se svými přáteli režisérem Krzysztofem Kieślowskim a scénáristou Krzysztofem Piesiewiczem snili o realizaci koncertního díla o životě, jehož premiéra by byla v Aténách. Chtěli vytvořit velké dílo, které by se rovnalo antické tragédii. Avšak celý plán zmařila smrt Kieślowskiego (1996). Z rozpracované hudby Preisner vytvořil toto requiem k poctě zemřelého přítele.

                    Tož pokračuj...

Vesel se nebes Královno

Hudba: P. Karel Bříza CSsR.

Svatoroční muzika je kancionál obsahující 118 čtyřhlasých písní k jednotlivým liturgickým obdobím a svátkům církevního roku. Autorem je náš největší skladatel 17. století Adam Michna z Otradovic (přibližně 1600-1676). Tento kancionál, stejně jako spousta jeho dalších prací vyšel v pražské tiskárně klementinských jezuitů, kde Michna studoval. V tomto kancionálu najdeme nám dobře známou píseň Vesel se, nebes Královno (1661). Úplný text, notový záznam i nahrávku naleznete pod číslem 35. Ve 20. století žil mezi námi kněz, hudební skladatel, sbormistr, varhaník a varhanář P. Karel Bříza CSsR. Jeho život je spjat se Svatou Horou, kde opakovaně za svého života pobýval. Podobně jako Michna i Bříza usiloval o to, aby jeho skladby sloužily k běžnému nedělnímu či svátečnímu provozu třeba i menšího chrámového sboru. Je považován za "lidového" autora, ne pro neuměleckost zpracování jeho skladeb, ale pro svou snahu přiblížit hudbu obyčejnému člověku. Posuďte sami, jak se mu to povedlo při zpracování Michnova textu písně Vesel se, nebes Královno.